Černé díry jsou velmi hmotná a zároveň extrémně hustá vesmírná tělesa. Často vznikají zborcením hvězd do sebe. Je to však je jeden - svým způsobem zároveň nejnudnější - ze způsobů jejich vzniku. Druhý díl mikroseriálu se proto věnuje černým dírám "nehvězdného původu".

Černé díry jsou významné objekty, jimiž se už dlouho zabývá moderní astrofyzika. Jsou už také nejméně 50 let hitem populární kultury a sci-fi. Samotný název "černá díra" přitom zpopularizoval fyzik John Wheeler v roce 1967, poté, co mu ho k použití během přednášky navrhl jeden ze studentů.

Když na konferenci cestovatelů v čase nikdo nedorazil, znamená to, že cestovat čase nelze? A 'spolkne-li' něco černá díra, je to navždy ztraceno? Stephen Hawking dokázal složité otázky fyziky vysvětlit tak, že ho chápali i laici. 

Černé díry nemají zrovna nejlepší pověst, byť jim jako "motorům vesmíru" vděčíme za rozpohybování pěkné řádky kosmologických procesů. Nejnovější zpráva ze setkání Americké astronomické společnosti k tomu všemu přidává další důkaz, že černé díry disponují značně bipolární náladou. Důkazem k tomu je dvojí říhnutí černé díry v jádru cizí galaxie. 

Spousta filmových fanoušků považuje 3D filmy za slepou uličku a zbytečné pozlátko. Ale co je to proti fyzikům, kteří jsou přesvědčeni, že samotné tři rozměry, které spolu s časem bereme za neměnný základ veškerého vesmíru, jsou klam.