Svět si bude v noci ze soboty na neděli připomínat padesáté výročí historického prvního pilotovaného přistání na Měsíci. Konspirační teoretikové zmíní, proč posádka na Měsíc nikdy neletěla, a přesto tu objevila mimozemšťany, nadšenci do kosmonautiky zase uroní slzu nad skutečností, že poslední lidská mise k Měsíci přistála v roce 1972. Apollo 11 působí - i přes přísliby budoucích let kosmonautiky - jako vzpomínka na zašlou slávu a prestiž letů do vesmíru. Skutečnost však nemůže být odlišnější.

O posledním kosmickém letu Scotta Kellyho jste už možná slyšeli - podíval se na palubu Mezinárodní kosmické stanice na 27. března 2015 a pobyl zde do 2. března 2016. Utvořil tak rekord mezi americkými astronauty, jeho mise však skutečné ovoce nese až nyní. Scott byl totiž po celou dobu své mise, stejně jako před ní i po ní, detailně sledován po boku svého bratra - dvojčete. Podařilo se tak poprvé odhalit, jak kosmický prostor působí na nejmenší činitele lidského organismu. 

Jim Bridenstine, ředitel agentury NASA, tento týden americkému senátnímu výboru pro kosmický program sdělil, že agentura by při pilotním letu své lodi Orion mohla namísto své vyvíjené superrakety SLS sáhnout po komerčních nosičích. Ve hře je jak slavná SpaceX miliardáře Elona Muska, tak i její největší konkurent United Launch Alliance (ULA). Ačkoliv je momentálně spojení mise NASA a soukromých nosičů stále nejisté, i samotný náznak podobného rozhodnutí je významnou změnou v postoji NASA vůči své kontroverzní superraketě SLS.

Přesně podle plánu odstartovala v sobotu ráno v 8:49 našeho času první mise lodi Crew Dragon, tedy pilotované lodi společnosti SpaceX. Ačkoliv zatím na její palubě letí jen figurína, jedná se o milník pilotované kosmonautiky hned z několika důvodů. Je to poprvé, co soukromý dopravce vypustil vlastní loď navrženou pro lidské lety. A je to také poprvé, co se k nebi vydal nový koncept znovupoužitelné pilotované lodi. Realizace myšlenky podobného typu tu nebyla od éry prvního letu amerického raketoplánu.

Neodstartovala sice ani ještě jednou, ale již nyní je "zastaralá". Takový je v zásadě závěr nového francouzského auditu na vyvíjenou evropskou raketu Ariane 6. Zdá se, že v éře znovupoužitelných nosičů z dílny SpaceX a jejích konkurentů zkrátka Arianespace ujel vlak. Či snad uletěla raketa? Ačkoliv zjištění ilustruje měnící se poměry v kosmických letech a nevyznívá pro evropskou kosmickou společnost zrovna příznivě, paradoxně nejde o zas tak špatnou zprávu. Záleží spíše na tom, jaká bude další reakce. 

Americká agentura NASA, Čína, Evropská kosmická agentura, ale i soukromé společnosti jako SpaceX nebo Blue Origin mají stále častěji v hledáčku přistání lidí na naší nejbližší oběžnici. Skoro se zdá, že Měsíc je po několika generacích novou velkou metou kosmického programu - alespoň tohoto pilotovaného. Spolu s tím se však občas objevuje i pochybovačná otázka, proč to trvá tak dlouho? Jak to, že dnes neumíme to, co zvládly generace našich (pra)rodičů v 60. a 70. letech?