Stárnutí lze biologicky popsat celou řadou způsobů, jedním z nich je však i hromadění tzv. senescentních buněk. Jak naše tělo nabírá roky, uvnitř něj se hromadí i samotné stárnoucí buňky, nazývané právě senescentní, neschopné dalšího dělení. Ve vyšším počtu mají negativní vliv na celý organismus, jejich eliminace by proto mohla zmírnit špatný zdravotní stav ve stáří. Vědecký tým z Minnesoty si nyní myslí, že k tomu našel skoro až podezřele jednoduchou metodu.

Pokud u lidí obvykle příchod nevyhnutelného značí okamžik, kdy začne penzista pobírat starobní důchod, v případě našich buněk je ekvivalentem téhož stav zvaný senescence. Jakmile jej buňka dosáhne, přestává se dělit, mění expresi některých svých genů a obecně ustrne ve svém vývoji. Senescentní buňky jsou takoví buněční senioři, jejichž čas se nemilosrdně nachýlil blíže ke konci. Tedy doteď byly - týmu pod vedením Evy Latorreové z Exeterské univerzity se totiž podařilo koktejlem nových aktivních látek poprvé redukovat, de facto "omladit" senescentní buňky až o padesát procent.

Smrtelnost nedává lidem spát už od doby, kdy první hominidé začali o abstraktních principech přemýšlet na afrických pláních. Snaha o dosažení nesmrtelnosti prostupuje magií i alchymií, o starých i nových, východních i západních příbězích nemluvě. Otázka na den vlastní smrti patřila k nejčastějším v antických věštírnách a neméně často se s ní můžeme setkat i v jejich moderních ezoterických a pseudovědeckých verzích. Stejný existenciální zájem pohání také vědecké zkoumání stáří a stárnutí. Kolika let se člověk může skutečně dožít a je nějak lidský věk shora ohraničený?

Různé zaručené elixíry nesmrtelnosti jsou tak staré, jako strach ze smrti sám. Čím dál častěji však také moderní věda tvrdí, že je na stopě když ne věčnému životu, tak alespoň dílčímu omlazení organismu. Testování přípravků z dílny vědců Harvardovy univerzity na zvířatech nyní prokázalo, že specificky vytvořené léky mohou umazat vnější znaky cévního stárnutí. V unikátním pokusu se podařilo obnovit růst cév, posílit svalovou vitalitu a efektivitu organismu během fyzické námahy.

Rypoš lysý (Heterocephalus glaber) by dle aktuální mnohaletého pozorování víc než 3000 jedinců svého druhu mohl žít navždy. Přesněji řečeno, vyšší věk u něj neznamená vyšší riziko smrti. Tvrdí to společnost Calico patřící de facto korporaci Google. Jedná se o další práci, z níž vyplývá, že negativní projevy stárnutí nejsou u všech druhů stejné.

Když zemře stará osoba bez viditelné příčiny, většinou se všichni shodnou na to, že dotyčný "zemřel stářím" nebo z "přirozených příčin". Nic jako smrt stářím ale ve skutečnosti neexistuje!