Každý, kdo někdy pozoroval motýly, jak svými dlouhými sosáky vysávají nektar z hloubi květů, se nad touto jejich zvláštní strategií musel pozastavit. Jak mohl podobný zdánlivě překombinovaný způsob obživy vůbec vzniknout? Nejde ani tak o samotné zástupce hmyzu, jejichž srolovaný sosák může dosahovat až několikanásobku délky těla, nebo květy, jejichž kalichy jsou hluboké i desítky centimetrů. Nejpozoruhodnější je koevoluce těchto dvou kreativně soupeřících stran, která vede k tomu, že ústní ústrojí konkrétního druhu motýla přesně zapadá do květů třeba jen jediného druhu rostliny. 

Ještě v polovině 70. let vědci předpokládali, že jsou všechny pozemské ekosystémy závislé na slunci. Záření naší životodárné hvězdy totiž umožňuje fotosyntézu, neboli spojování jednoduchých látek jako je voda a oxid uhličitý do složitějších organických látek – cukrů. V biologii potom mělo trochu nadneseně platit, že kam nemůže světlo, nemusí ani doktor. 

V přírodě můžeme nalézt řadu "přebujelých" orgánů, které na první pohled nikterak nepomáhají svým nositelům k přežití. Parohy jelenovitých sudokopytníků, masivní rohy brouků i ocasy pávů se vyvinuly působením pohlavního výběru. Všechny tyto ozdoby ale blednou před spermiemi octomilek, které mohou u některých druhů dosahovat až několikanásobku délky těla drobné mušky.

V očích pytláků jsou na afrických slonech cenné pouze kly, není to však vůbec pravda. Peníze se dají vydělat i na sloním trusu, což by v konečném důsledku mohlo uchránit slony před definitivní likvidací. Z jejich trusu se totiž dá vyrábět kvalitní papír.

Těžko bychom hledali podivuhodnější rostlinu, než je mucholapka podivná. Nejen, že si přilepšuje lovem hmyzu, ale tomuto stylu života je ze všech masožravých rostlin přizpůsobená asi nejlépe. Její nášlapné pasti schopné ve zlomku sekundy přiklapnout nic netušící hmyz přitahují lidskou pozornost dnes, stejně jako kdysi.

Nedostatek vody trápí lidi napříč zeměkoulí, pomoct by ale mohla technologie původem z Chile. V tamní poušti Atacama vědci sbírají vodu z mlhy.