Numerické schopnosti neboli početní výkony nejsou jen výdobytkem lidské mysli. Zvládá je i řada zvířat, která by bez počítání nemohla zvolit optimální postup při shánění potravy, námluvách, interakcích uvnitř i vně skupiny nebo při migraci. Určité početní základy jsou zkrátka nezbytnou podmínkou přežití ve volné přírodě.

V současnosti můžeme na nebi spatřit dvě skupiny aktivně létajících tvorů: ptáky a netopýry. V druhohorách bychom se ale mohli místo létajících savců setkat se skupinou starší – dnes již vymřelými ptakoještěry, kteří na rozdíl od všeobecného přesvědčení nepatřili mezi dinosaury a (na rozdíl od ptáků, kteří se z dinosaurů vyvinuli) tvořili samostatnou větev druhohorních plazů. Délka jejich vlády, impozantní vzhled a leckdy úctyhodná velikost provokují lidskou představivost dodnes. 

Evoluce se neřídí žádnými zákony. Jak dokázal už Charles Darwin, rozhodně nesměřuje k žádnému konkrétnímu cíli, je oportunistická a téměř nepředpověditelná. To ovšem neznamená, že by bylo při vývoji druhů možné úplně všechno. Například přizpůsobování organismů prostředí probíhá tak, že jsou jednotlivé mutace testovány sítem přirozeného výběru. 

Kdo je největší rekordman v dlouhověkosti mezi živočichy? Zkuste si tipnout. Dožívá se až neskutečných 400 let!

Před dvanácti lety zemřel lidskou rukou poslední původní pyrenejský medvěd. Z francouzské strany Pyrenejí přesto medvědi ještě úplně nezmizeli. Řadě lidí to paradoxně vadí a požadují zastavení programu na záchranu těchto šelem. 

Tiše našlapují českými, moravskými a slezskými lesy a většinou je nikdy nevidí ani lidé, kteří je pozorují třeba dvacet let. Velké divoké šelmy, které člověk z české přírody vystrnadil, se pomalu vracejí. Fotopasti loví snímky rysů, vlků, divokých koček a v červenci jim neunikla ani čtyři kokořínská vlčata.