Laikové dělí organismy na zvířata, rostliny a houby. Kdekdo z čtenářů možná slyšel o tom, že chaluhy nejsou tak úplně rostliny a spolu s takzvanými "hnědými řasami" tvoří zcela odlišnou větev stromu života. Mnohobuněčné organismy ovšem i tak tvoří jen pomyslnou třešničku na vrcholu pozemské biodiverzity. Základní dělení na hlavní skupiny musíme hledat daleko hlouběji, mezi jednobuněčnými mikroorganismy. 

Až od někoho uslyšíte, že doba velkých objevů skončila a v nalezení skrytých kulturních pokladů světového významu už doufá jen několik snílků, můžete kontrovat slovy Chauvet-Pont-d'Arc (Chauvetova jeskyně). Právě tak se jmenuje francouzská jeskyně, jejíž objev v roce 1994 rozčísl archeologické dění jako blesk z čistého nebe.

O závažných genetických chorobách jako je třeba cystická fibróza, srpkovitá anemie nebo hemofilie slýcháváme každou chvíli. Pod tajemně vyhlížejícími latinskými jmény si sem tam něco představí i člověk bez medicínského vzdělání, už daleko méně lidí ale tuší, jak různorodý průběh mohou mít dědičné choroby u různých osob. 

Dosud se mluvilo pouze o pravděpodobném spojení viru zika a mikrocefalie, která děsí matky nejen v Latinské Americe, ale po celém světě. Američtí vědci ale mají konečně jasno a považují spojitost ziky a těžké vývojové poruchy za potvrzenou. Tím to ale nekončí. 

Člověk se nepochybně vyvinul ve Africe. První fosilie moderních lidí pocházejí z východní části černého kontinentu a jsou staré zhruba 200 tisíc let. V Africe také můžeme nalézt nejbazálnější lidské linie – etnika, která se od zbytku lidstva oddělila možná už před 100 milénii. Také zde nacházíme největší genetickou variabilitu, daleko větší, než mezi "rasami" lišícími se třeba barvou pleti. Naši předkové tedy nejprve obsadili Afriku a zhruba až před 100 tisíci lety někteří z nich expandovali do zbytku světa. V průběhu tisíciletí obsadili Střední východ, Asii, Austrálii a Evropu. Jedna část světa ale dlouho zůstávala mimo lidský dosah – Amerika.

Napadlo vás někdy, proč v Čechách pes štěká "haf haf", zatímco v Anglii nebo Americe dělá "woof"? Proč u nás krávy bučí, zatímco v Anglii dělají "moo", ale české kočičí "mňau" se od anglického "miau" téměř neliší?