Experti v Oregonu zaznamenali verzi koronaviru SARS-CoV-2, která v sobě kombinuje britskou mutaci B1.1.17 zvanou Brigita a jihoafrickou mutaci E484K alias Eek.

Bude nakažlivá, odolná, anebo slabá?

Vědci dosud identifikovali její jediný vzorek. Vyvolala však mezi nimi obavu, že může být nakažlivá jako Brigita a odolná vakcínám jako Eek.

Genetická analýza ukazuje na to, že tato verze viru vznikla v Oregonu. Nebyla dovezena. "Není to kmen, který bychom si přivezli odjinud ze světa – vznikl tady," řekl listu New York Times Brian O'Roak, genetik z Oregonské univerzity.

Brian O'Roak se svým týmem variantu popsal a publikoval její údaje v databázi mutací koronaviru z čínského Wuchanu.

Odborníci upozorňují, že vznik obdobných mutací je očekávatelný a přirozený. Dobrou zprávou přitom je, že mutacemi obvykle nevznikají žádní viroví supermani. Mutace můžou u virů posílit některé schopnosti, které vývoj epidemie komplikují, většina jich ale virus oslabuje.

Ve studii publikované minulý týden v žurnálu Nature výzkumníci srovnávali protilátkovou reakci našeho těla na tři různé kmeny koronaviru – z Británie, Jižní Afriky a Brazílie. Podle očekávání se ukázalo, že jihoafrický kmen Eek je nejvíc odolný na protilátky z našeho imunitního systému.

Zároveň ale studie odhalila i něco méně očekávaného – ačkoliv i brazilská mutace obsahala mutaci Eek, nebyla tak odolná na protilátky jako čistý jihoafrický Eek. Více mutací tedy nevede vždy k odolnějšímu viru. V takovém případě by ostatně již viry musely dávno vyhubit vše živé. Naopak, plus a plus dává často mínus – a mnohé mutace se vzájemně vyruší či oslabí.

Evoluce v přímém přenosu

V evoluci virů platí, že většina mutací je pro viry ničivá – jen některé jsou výhodné, a až ty se šíří dál. A protože výhodnost je to, co se opakuje nezávisle na situaci, různé viry si opakovaně a bez vzájemného kontaktu můžou vyvinout identické nebo podobné mutace.

Například mutace z Oregonu tak patrně vznikne nezávisle na Oregonu i jinde ve světě. Dokonce muže vzniknout i bez kontaktu s viry z Jihoafrické republiky anebo Británie.

Sledujeme evoluci v přímém přenosu. To nám umožňuje předpovídat další vývoj nového koronaviru. Pokud výzkumníci sledují spojování mutací ve více částech světa nezávisle na sobě, pomáhá to odlišovat, které vlastnostmi budou mít budoucí kmeny koronaviru častěji a které nejspíš méně často.

Proti předvídaným virům pak budou moct být připravovány vakcíny dopředu.

Stejný mechanismus známe u chřipky, kdy je rovněž skoro rok před chřipkovou sezónou odhalen pravděpodobně dominantní kmen, který se nejspíš rozšíří po Zemi, a na něj jsou připraveny vakcíny.