Genetici odhalili původ chilského 'mimozemšťana'

- Člověk autor: Jan Toman

Před několika lety proletěla médii senzační zpráva – obyvatelé hornického městečka skrytého kdesi v Chilské poušti nalezli pozůstatky humanoidního tvora, jakého ještě nikdo nikdy neviděl. Hned se proto vyrojila spousta spekulací, včetně možnosti, že jde o mimozemšťana. Celou záhadu rozseklo až přečtení genomu trpasličího tvora. 

Tajemný mumifikovaný mimozemšťan je nakonec lidský plod s nezvykle velkým množstvím genových mutací

Tajemný mumifikovaný mimozemšťan je nakonec lidský plod s nezvykle velkým množstvím genových mutací,zdroj: Profimedia.cz

Objevitele na první pohled šokovala zejména velikost nalezené mumie. Navzdory tomu, že se tvor zdál plně vyvinutý, nepřesahovala jeho výška patnáct centimetrů. Už po prvním ohledání se navíc ukázalo, že nejde o žádný padělek, jak bývá v podobných případech běžné.

Serióznější výzkumníci přisoudili tělíčko dosud neznámému druhu primáta nebo člověku s extrémní vývojovou vadou. Laikové zase začali věřit, že by mohlo jít o mumii mimozemského návštěvníka předkolumbovské Ameriky. Mysteriózní útvary, jako třeba obrazce na planině Nazca, stavby u jezera Titicaca, nebo pozůstatky incké civilizace, ostatně nejsou daleko.

Vyřešení záhady přinesl až rozsáhlý tým amerických genetiků, kteří o něm nedávno referoval v odborném časopisu Genome Research. Předem je třeba zdůraznit, že nalezené tělíčko patří mezi ty nejobskurnější.

Není žádným tajemstvím, že se lidské pozůstatky mohou při vysychání scvrkávat. Ani ten nejtitěrnější dospělý se ale nezmenší na patnáct centimetrů. Tomu, že šlo o dospělého jedince, nebo přinejmenším starší dítě, přitom nasvědčoval stav chrupavek a kostí. Kromě malého vzrůstu se navíc tvor vyznačoval protáhlou lebkou, zvláštními rysy obličejových kostí a dvěma scházejícími páry žeber.

Jedná se tedy nakonec o zástupce mimozemské civilizace? Už první důkladné analýzy ukázaly, že tuto možnost můžeme zavrhnout. Bylo by ostatně velmi zvláštní, kdyby mimozemšťané měli identickou sestavu kostí, počet prstů a další detaily tělní stavby jako primáti.

Mumie navíc prokazatelně obsahovala lidskou DNA. Další výsledky ovšem vyvolaly více otázek než odpovědí. Osifikace chrupavek, která pokračuje s věkem, přivedla antropology k závěru, že tvoru v době smrti mohlo být šest až osm let.

Stav genetického materiálu navíc naznačoval, že bytost zemřela před pouhými několika desetiletími. Prohánějí se snad po Chilském venkově patnácticentimetroví "trpaslíci"?

Nezvykle velké množství mutací

Definitivní odpověď na záhadu chilského "mimozemšťana" dala až kompletní genetická analýza nalezených pozůstatků. Ta opětovně potvrdila lidský původ nalezené mumie. S jistotou také můžeme prohlásit, že šlo o ženu s normální sestavou pohlavních chromozomů.

Podle příbuzenské analýzy navíc byla blízká dnešním obyvatelům Jižní Ameriky. Vzhledem k tomu, že měla mezi předky jihoamerické indiány, Evropany i Asiaty, můžeme představu o předkolumbovském stáří mumie zavrhnout. Teoreticky by mohla dosahovat stáří několika set let, pravděpodobně ale bude výrazně mladší.

Co je ale nejdůležitější, při srovnání s lidským referenčním genomem objevili výzkumníci neobvykle velké množství změn – mutací. Přinejmenším 64 z nich muselo přímo ovlivňovat strukturu výsledných bílkovin. Některé z nich přitom byly už v dřívějších výzkumech spojené s malým vzrůstem či menším počtem párů žeber. Další souvisí s poruchami tvorby kostí a různými vadami pohybového aparátu. Některé z objevených změn dokonce přímo ovlivňují i rychlost osifikace.

Potracený plod z městečka plného genotoxických chemikálií

S velkou dávkou jistoty tak můžeme prohlásit, že věk jedince naměřený podle kostnatění chrupavek byl značně nadhodnocený. Mumie podle všeho představuje zakonzervované pozůstatky potraceného plodu, který trpěl celým komplexem vývojových poruch.

Zatím zůstává otázkou, co škodlivé změny v jeho genech mohlo vyvolat. Vzhledem k tomu, že původ mumie můžeme vysledovat do hornického městečka, kde se desetiletí užívají genotoxické chemikálie, ale odpověď patrně nebude překvapivá.

Už se asi nikdy nedozvíme, proč se někdo rozhodl vysušit a uchovat pozůstatky takto postiženého plodu. Z celého případu ale plyne jedno ponaučení. Opravdu bizarní anatomické zvláštnosti mohou vznikat i zcela přirozenou cestou. Alespoň přibližný původ jejich nositelů můžeme většinou odhadnout už s pomocí kritického uvažování a každou zvláštnost není hned třeba svádět na mimozemšťany.

Zdroj: S Bhattacharya, J Li, A Sockell, ... GP Nolan (2018): Whole-genome sequencing of Atacama skeleton shows novel mutations linked with dysplasia. Genome Research, 28.

Tagy: zahraničí Chile genetická modifikace lidské tělo genetika mimozemský život