Zacházení s mrtvými těly stejného druhu je komplexní záležitost. Víme například, že i mravenci - a sociální druhy obecně - odstraňují těla zemřelých ze svého užitečného prostoru. Mají k tomu však zřejmě spíše praktické než emoční důvody - uvnitř mrtvého těla si můžou hovět choroby, kterými by se mohlo nakazit i živí. U mravenců nebylo ale pozorováno (a ani nelze očekávat) truchlení a s tím spojená vysoká kognice organismu.

Také u lidí má samozřejmě pohřbívání mrtvých i svou praktickou stránku. Jakkoliv je pohřeb silně traumatizujícím prožitkem a snaha dopídit se věčného života lemuje celé lidské dějiny, pohřbívat jsme se nejspíše rovněž naučili spíše kvůli tomu, aby nám babička netlela v jeskyni. V průběhu prehistorických dějin se v nás však cosi zlomilo a okázalé pohřbívání i projevy smutku šly daleko za hranice praktičnosti. To, že si lidé uvědomují ztrátu mrtvého na hluboce emocionální úrovni, je bráno jako doklad vyspělosti kultury i nervového systému.

Přísně vědecky vzato ani v tom však nejsme zcela sami. Nejslavnější truchlitelé jsou zřejmě sloni. Tradují se anekdotické příběhy - a také hrst vědečtějších zpráv – o tom, jak se sloni choboty na střídačku občas dotýkají těla zemřelého člena své sociální skupiny. Sloni opečovávají i kosti zemřelých. Dokonce do takové míry, že podle jedné zprávy přenesli na původní místo posledního odpočinku ostatky mrtvého bří, kterého předtím na svou základnu převezli správci daného chráněného parku.

Smrt nám toho zkrátka může docela dost říct i o životě. Zdá se, že je to právě vztah, který mají živočichové mezi sebou před smrtí, co definuje reakci jednoho na smrt druhého. To nutně ilustruje i pokročilost sociálního systému, stejně jako kognice daného tvora. Nová studie z dílny Amy Porterové a Damiena Caillauda z americké instituce Dian Fossey Gorilla Fund si ve spolupráci s třemi univerzitami posvítila na pohřební chování goril. Zdá se, že uvnitř hrudi těchto velkých primátů rovněž třímá něžné srdce.

Gorily v smutku

Společná studie si posvítila na reakce goril ve třech odlišných situacích. První zahrnovala smrt 35 let starého gorilího samce pojmenovaného jako Titus v národním parku ve Rwandě. Případ druhý zahrnoval smrt 38 let staré dominantní samice pojmenované Tuck ze stejného druhu a národního parku. V obou těchto případech se kolem goril po jejich smrti seskupili členové jejich sociální skupiny, a v obou byly studovány horské gorily.

Třetí případ se však týkal mrtvoly jiného poddruhu gorily, totiž gorily východní nížinné, kterou navíc objevila jiná sociální skupina (byť stejného druhu). Tato třetí gorila zemřela v národním parku Kahuzi-Biega v Kongu. Všechna pozorování byla dobře zdokumentována a zemřelé gorily byly pozorovány v řádu hodin po jejich smrti, v mezích možností je tedy lze srovnávat. V prvních dvou případech vědci očekávali, že pozůstalé gorily budou věnovat mrtvým tělům pozornost, ale třetí případ vyvolával otázky.

Nakonec bylo totiž ve všech třech případech pozorováno, že gorily vykazovaly podobné chování – seděly poblíž mrtvého těla a různými způsoby se mu "věnovaly".  Například syn zmíněné mrtvé samice se snažil nakrmit z jejího prsu, i když už se jinak kojením neživil. To naznačuje úzkostný stav.

Některé gorily také vykazovaly agresivní chování – bily se do prsou, ničily okolní porost anebo i kopaly do mrtvého těla, snad jako projev hněvu. Toto chování nápadně vykazovali jenom mladí samci. Především první typ "úzkostného" chování však nese typické znaky truchlení – u horských goril z prvních scénářů to není překvapivé, identický typ chování goril východních nížinných už však ano.

Je samozřejmě velmi těžké rozeznat emocionální prožitek goril. Stejně tak je lákavé vkládat do jiných tvorů vlastní emoce. Přímá pozorování ale ukazují, že gorily se zřejmě v přítomnosti mrtvého těla chovají podobně napříč jednotlivými druhy. Chování je přitom podobné truchlení u lidí i hrsti podobných tvorů. Vzhledem k tomu, že podobné truchlení bylo sledováno i u šimpanzů, minimálně primáti jsou možná lidem bližší, než si občas připouštíme.

Studie byla publikována v časopise PeerJ.