Některé druhy žab a plazů dokážou řízeně zmrznout. Podobnou schopnost má i řada bezobratlých a další organismy obývající velké nadmořské výšky a vysoké zeměpisné šířky. Jiní tvorové se zmrznutí zuby nehty brání pomocí nejrůznějších "nemrznoucích kapalin", a ještě další přecházejí na zimu, nebo alespoň její část, do stavu zimního spánku neboli hibernace. Ti zbylí potom musí od základu změnit své chování, aby se vypořádali s extrémními nároky prostředí. 

Většina obratlovců mění svou velikost v průběhu života jednosměrně. Jinými slovy, rostou podle pravidel charakteristických pro svůj druh. Ani my se nesetkáváme s tím, že by se dospělí muži a ženy najednou začali zmenšovat na dětskou velikost.

Šetření kalorií se projevuje i na mozku

Čistě z vývojového hlediska ale podobným změnám patrně nic nebrání. Už dávno výzkumníci zdokumentovali, že velikost mozku u některých druhů ptáků v průběhu roku mírně kolísá. Ještě významnějším jevem tohoto typu je takzvaný Dehnelův fenomén, který přírodovědci pozorovali u některých rejsků a lasicovitých.

Konkrétně jde o fakt, že se průměrná velikost příslušníků jejich populací v průběhu roku nápadně mění – v zimě jsou menší, v létě naopak větší. Nejde přitom jen o tak "povrchní" vlastnosti jako zásoby tuku. Mění se u nich i tak důležité znaky jako velikost lebky a obsah mozkovny.

Okamžitě vyvstala možnost, že se rejsci a lasice mohou podobným "zeštíhlením" připravovat na chudé měsíce roku, ve kterých každá ušetřená kalorie rozhoduje mezi životem a smrtí. Na druhou stranu ale pozorování mohla vysvětlit i jiné jevy, například nenáhodné přežívání různě velkých jedinců.

Celý problém by mohlo rozseknout detailní studium konkrétních jedinců v průběhu roku. Odchytnout stejného rejska několikrát za rok ale vůbec není lehké. Výše zmíněná možnost tak zůstávala jen zajímavou, kvůli metodickým problémům ne definitivně potvrzenou, hypotézou.

Zmenší se až o pětinu

S tím se ale odmítla smířit skupina německých vědců, kterým se nakonec v průběhu velkého sledovacího projektu podařilo zmapovat změny velikosti u konkrétních živých jedinců. Objektem jejich výzkumu se stali rejskové obecní v okolí obce Möggingen v Bádensku-Württembersku.

Odchycené jedince výzkumníci nejprve pod rentgenem změřili. Zaměřili se přitom zejména na jejich lebky. Následně rejsky označkovali a vypustili. Dvanáct jedinců se podařilo v průběhu následujícího roku alespoň jednou odchytit znovu a výsledná data nakonec umožnila statistickou analýzu.

Výsledky ukázaly, že se mozkovny rejsčích samců i samic mezi létem a zimou zmenšují v průměru o 15 procent. To rozhodně není málo. Jednotlivá pozorování přitom naznačují, že by se u některých jedinců mohla mozkovna na zimu zmenšovat dokonce o více než 20 procent. O nějakou desetinu se s příchodem dalšího jara mozkovny rejsků opět zvětšují, detaily tohoto procesu ale zatím zůstávají skryté.

Rejskové se nicméně jen vzácně dožívají víc než jednoho roku, přičemž necelé dva roky jsou u nich už opravdová vzácnost. I kdyby se tedy mozek na jaře opětovně nerozrostl na svou původní velikost, nemusí to být zásadní.

Kdo zimu přežije, zdvojnásobí váhu

Spolu se změnami lebky a mozkovny se měnila i hmotnost celého těla. Že se rejskové v zimě zmenšují o pětinu, je zajímavé. Ovšem že se následující rok na jaře zvětšují na téměř dvojnásobnou hmotnost, to překvapilo i zkušené zoology. Detailní výpočty potom ukázaly, že by se naměřené zimní změny mohly promítnout do snížení energetických potřeb organismu zhruba o pětinu. "Scvrklí" rejskové tak mají takřka jistě větší šanci, že přežijí hubené zimní měsíce.

Celkově rejskové prodělávají jedny z nejvýraznějších vratných změn ve velikosti orgánů, které byly doposud pozorovány a ve kterých nemá prsty nějaký patogen či parazit. Rejskové se tak jistě dostanou do hledáčku biologů a medicínských výzkumníků a nelze vyloučit, že mechanismy spojené se zmenšováním a zvětšováním jejich mozkovny jednou pomůžou lidem s degenerativními chorobami kostí, mozku a dalších orgánů.