Zemědělci mohou tam, kde jich bude třeba, rozmístit hospodářské včelí úly. Kardinálním problémem je ovšem odhadnout, kde se opylovačů nedostává. Klasické metody založené na najmutí dobrovolníků zdlouhavě počítajících včely a čmeláky na průsečících daným územím jsou drahé a nespolehlivé. S přelomovou metodou odhadu počtu a kvality opylovačů však nedávno přišla skupina amerických vědců. Rozmístěním mikrofonů na správná místa a správnou počítačovou interpretací výsledné nahrávky se za zlomek ceny dokázali přiblížit přesnosti lidských "počítačů".

Míru opylení rostlin na daném místě ovlivňují dva hlavní faktory – hustota opylovačů a jejich kvalita. Kvalita přitom přímo nezávisí na druhu daného hmyzu, ale spíše na jeho rozměrech a délce sosáku. Všechny tyto znaky by teoreticky mohly souviset s frekvencí vyluzovaného bzukotu a mohlo by je být možné na dálku odhadnout.

Vědci za tímto účelem podnikli řadu experimentů a prošli už dříve uveřejněné údaje. Konkrétně "odposlouchávali" důkladně proměřené královny a dělnice dvou druhů severoamerických čmeláků: Bombus balteatus a Bombus sylvicola. Pilně pracující včely a čmeláci vydávají bzukot na frekvencích 120 až 400 hertzů. Výsledky ukázaly, že charakteristická frekvence čmeláčího bzukotu prokazatelně závisí jak na délce křídel a potažmo velikosti těla, tak na délce sosáku. Podobná závislost se projevila i v datech o větším souboru čmeláčích druhů vytažených z odborné literatury.

Alespoň teoreticky tedy jde podle bzukotu odhadnout množství i kvalitu opylovačů. Může to ale fungovat také v praxi? Za tímto účelem vědci rozmístili několik citlivých mikrofonů na třech horských loukách v americkém Coloradu. V období největšího rozkvětu čmeláky oblíbených květin nahrávali jejich bzukot a zároveň do terénu vyslali skupinu dobrovolníků. Ti měli za úkol čmeláky při svých opakovaných přesně vyměřených průchodech loukami po starém způsobu počítat.

Odposlech čmeláků funguje spolehlivě

Srovnání obou metod ukázalo vysokou spolehlivost odposlechu. Počítačový program dokázal ze zvukového záznamu odhadnout počet opylovačů prakticky stejně přesně, jako školení odborníci. Výsledný údaj se také na poměry obvyklé v podobných ekologických studiích velmi blížil počtu čmeláků, který napočítali dobrovolníci při průchodech loukami. Pravda, odhad vycházející ze zvukového záznamu byl o něco vyšší. To je ale pravděpodobně důsledek faktu, že po sluchu zaznamenáme více čmeláků, a navíc jen obtížně rozlišíme ty, které jsme už jednou započítali.

Poslední pokus, při němž vědci zamezili čmelákům v přístupu k určitým květům, ukázal, že jejich příspěvek k opylování je opravdu zásadní. Opylené květy vyprodukovaly daleko větší množství semen. Rozdíl mezi počtem semen u čmeláky opylených a neopylených květů bylo navíc možné dobře odhadnout právě podle intenzity bzukotu.

Odposlouchávání bzukotu se tedy ukázalo jako levná a široce použitelná metoda pro odhad počtu a kvality opylovačů. Pokud navíc vezmeme různé obtížně přístupné lokality, může se nakonec ukázat jako jediná opravdu univerzální. Už v blízké budoucnosti se tak možná dočkáme situace, kdy budou zemědělci v součinnosti se včelaři přesouvat včelstva mezi loukami podle toho, kde se opylovačů zrovna nedostává. Kromě toho nám možná jednou lepší přehled o opylovačích pomůže zodpovědět i letité biologické otázky – například jaké hustotě opylovačů se rostliny přizpůsobují, nebo zda chemicky a fyziologicky reagují na složení a počet svých hmyzích partnerů.