Kočky vs. psi (vs. sloni vs. medvědi)

Jeho autoři se tehdy zaměřili na vrásnění vnější mozkové tkáně u různých masožravých zvířat, kočky a psy nevyjímaje. Cílem bylo zjistit, jaký je vhodný poměr počtu neuronů vůči celkové hmotnosti a konfiguraci mozkové tkáně. Na první pohled se může zdát, že nejde o nic složitého - predátoři s větším nebo hustším mozkem musejí být chytřejší, a tak i lépe lovit. Něco podobného nás ostatně učí Hollywood už pekelně dlouho.

V reálu je situace ale složitější. Možná jste postřehli, že mozek je u člověka překvapivě energeticky náročný orgán vůči své váze ke zbytku těla. U zvířat tomu však není jinak. Dalo by se říct, že čím chytřejší zvíře, tím více mozek musí konzumovat energie - to však může být v divočině, daleko od supermarketů a fastfoodů, i nevýhoda. Ne každý lov dopadne lapením kořisti. Příliš vysoká inteligence tak v případě setrvalého neúspěchu (nebo třeba absence kořisti z jiných důvodů) může značit i evoluční problém daného druhu, jednoduše protože bude mít častěji hlad.

Jak ale srovnávat inteligenci mezi druhy? Inu, složitě - stejně jako dříve, také tentokrát platí, že mezidruhová inteligence je ošemetné téma, které se špatně kvantifikuje. Známe druhy s malým mozkem, které se zdají být "chytřejší" než druhy s větším mozkem. Kdyby však velikost mozku byla to nejpodstatnější, světu by vládli sloni a velryby. Ani poměr, ani velikost tedy nerozhoduje, byť může hrát svou roli. Významná je zřejmě i "architektura" jednotlivých sítí a částí, její vliv ale stále zkoumáme.

Výzkumníci se tak rozhodli, že nejužitečnější bude spočítat počet neuronů v mozkové kůře jednotlivých druhů. Tým zkoumal osm různých masožravců: fretku, mangustu, mývala, kočku, psa, hyenu, lva a medvěda hnědého. Ve starších studiích vyšly (čistě ze srovnání psů a koček) lépe právě kočky, které disponují až 250 miliony kortikálními neurony oproti 120 milionům u psů. Novější studie však přepočítala psí neurony znovu a došla k tomu, že jich hafani mají v mozkové kůře víc než 500 milionů!

Nečekaný vítěz

Kočkomily snad uklidní, že ani počet neuronů není automaticky měřítkem inteligence druhu. Jak již padlo, s inteligencí je to složité a téma je stále předmětem výzkumu. Ostatně již zmínění sloni mají třikrát více neuronů než lidé. Zatímco my však stavíme kosmické rakety nebo jaderné reaktory, sloni celé dny jenom chodí po pastvinách a žijí si jako prasata v žitě. Významný tak není jen počet, ale i alokace neuronů. Lidé mají v mozkové kůře dvakrát více neuronů než sloni, což zřejmě stačí na to, aby měli větší evoluční výhodu.

Zdá se však, že vícero neuronů v mozkové kůře odpovídá lepší schopnosti vypořádat se kreativně s různými druhovými šlamastikami. Psi, konec konců, dnes patří mezi nejrozšířenější druhy na Zemi. Stalo se tak právě pro jejich schopnosti nechat se lidmi domestikovat, ale zároveň si špatně nevedli ani ve svých vlčích letech. Skutečnost, že globálního rozšíření psi dosáhli díky lidem, se zdá být paradoxem, evoluci je však jedno, jak druhy maximalizují svou šanci předat geny. A hloupé druhy se globálního rozšíření nedočkávají.

Co do poměru neuronů u predátorů bohužel práce k ničemu jasnému nedospěla. Hypotézou vědců bylo, že dravci mají v mozkové kůře o fous víc neuronů než jejich kořisti - což mělo právě definovat jejich schopnosti v lovu. Jenže poměr neuronů k velikosti mozku byl u většiny masožravců zhruba stejný jako u býložravců. To naznačuje, že kořist potřebuje k úniku stejnou úroveň mozkové energie jako lovci, kteří se je snaží chytit.

Tento model se paradoxně dokonce zcela obrátil u větší masožravců - medvědi mají při své velikosti poměrně málo neuronů, vlastně co do kortikálních buněk stejně jako kočky. Předpoklad studie tak nebyl naplněn, i nové poznání je však významné.

Tím nejzajímavějším výstupem z práce byl překvapivě mýval, který je velký zhruba jako kočky, ale počet jeho neuronů se blíží ke psům. Testy inteligence naznačují, že mývalové vůbec platí za nečekané chytré zvíře. Možná by tak milovníci psů i koček udělali nejlépe, kdyby domestikovali právě opomíjené, ale roztomilé zástupce tohoto druhu!

Studie byla publikována v roce 2017 v časopise Frontiers in Neuroanatomy.