Tabák je veřejným nepřítelem už několik desetiletí, přesto síla nikotinu je pro mnoho lidí mocnější než rizika spojená s kouřením. Počet kuřáků v populaci sice dlouhodobě klesá, přeživší "tvrdé jádro" je ovšem vůči snaze opustit tabák mimořádně odolné.

Možná by někoho z této kategorie mohlo nahlodat zjištění týmu z University College London a Cancer Genome Project, který zkoumal regeneraci plic kuřáků poté, co se s nikotinem rozloučili.

Buňky se dokážou zotavit

Selský rozum by pravil, že jakmile člověk přestane kouřit, tělo bude pokračovat v tak poškozeném stavu, v jakém je jeho majitel kouření zanechal. Realita je samozřejmě složitější – individuální problém s absencí nikotinu může některé pocity zhoršovat, vyléčení kuřáci se zase shodují, že se jim po čase začne lépe dýchat.

Akumulace celkových problémů je však zjevná. Je nasnadě, že organismus oslabený následkem kouření se jako mávnutím kouzelného proutku do stavu před první cigaretou nevrátí.

Tým Kenichi Yoshidy ale překvapivě zjistil, že pro některé buňky to platit nemusí. "Napraveným" kuřákům se obnovuje funkce zasažených, ale nepoškozených buněk průdušnic. Výzkumníci to zjistili analýzou genomu 632 kolonií buněk průdušnic získaných od šestnácti lidí.

Výsledky od bývalých kuřáků byly na zdravé buňky průdušnic mnohem bohatší než výsledky kuřáků aktuálních. To znamená, že minimálně část tkáně průdušnic se obnovila.

Co se v těle děje?

Přesný mechanismus této obnovy není znám. Patrně se však během kouření činnost některých buněk utlumí. Poté, co kuřák svého zvyku zanechá, opět obnoví buňky činnost a vedou k vyšší aktivitě průdušnic a celkové funkci dýchacích cest.

Ruku v ruce s tím jdou nejspíše i další jevy během odvykání, včetně obnovy aktivity buněk čistících plíce, které kouření rovněž utlumuje. Také proto lidé, kteří přestanou kouřit, často zpočátku vykašlávají hlen ve větším množství než aktivní kuřáci.

Na potvrzení tohoto mechanismu však musí odpovědět až studie budoucí. Stejně tak bude zajímavé ověřit, zdali je úměrně podobné poškození a/nebo regenerace průdušnic podobné také u jiných forem kouření. Nakolik je tento jev sledovatelný (byť nejspíše v menší míře) u elektronických cigaret, ohřívaného tabáku anebo třeba kouření marihuany, ale aktuální studie také zatím neodpovídá.

Lze prozatím usuzovat na to, že uživatelé těchto produktů mají rizika nižší, protože inhalují relativně méně karcinogenů, anebo zkrátka kouří menší počet analogů cigaret než silní kuřáci tradičního hořícího tabáku. Zatím to však netesejme do kamene.

Cesta k rakovině zůstává otevřena

Budoucí vědecké týmy ovšem i na to časem najdou odpovědi. Vytrvalost kuřáků je pověstná a síla nikotinu mnohdy až nadlidská, proto vědci studující poškození dýchacích cest v dohledné době jistě neumřou hladem.

A pokud kuřák zajásal nad regenerovanými buňkami, výzkum má pro něj také pesimistické sdělení: Jedním ze zjištění je obrovské množství nových genových mutací u buněk kuřáků, což se dalo očekávat. Víc jak šedesát karcinogenů, které jsou přítomné v cigaretovém kouři, poškozuje DNA exponovaných buněk, a to vede k jejich mutacím.

Právě tímto mechanismem se kuřáci častěji stávají obětmi rakoviny plic, protože čas od času mutace vede ke vzniku rakovinové buňky.