Bryan Johnson, zakladatel startupu Kernel a dříve platební platformy Braintree, podporuje rozsáhlý protokol nazvaný Blueprint, který kombinuje stravu, doplňky, biomarkery, rutinní testování těla, spánkové režimy a další zásahy do životního stylu ve snaze zpomalit proces stárnutí a zlepšit biologický věk. Jeho myšlenka: regulovat tělesné funkce srovnatelně jak algoritmus řídí software — tělo se má optimalizovat jako systém. New Scientist si položil otázku: co z toho je vědecky průkazné, co je experimentální, a co je zatím spíše vizionářský biohacking.

Johnson tvrdí, že věnuje svůj životní režim pečlivému monitoringu: každý den sleduje spánek, krevní markery, zánět, stav orgánů, hormonální hladiny a další parametry, a podle těchto dat upravuje dietu, cvičení a další zásahy. On sám uvádí, že některé jeho orgány či biomarkery jako srdce, stav kostí či cév připomínají mnohem mladší stav, než odpovídá jeho chronologickému věku. Tyto údaje však nejsou publikovány standardními vědeckými studiemi s kontrolními skupinami — což znamená, že se jedná o zajímavá pozorování, ale nikoli definitivní důkazy.

Ve světě stárnutí a longevity výzkumu existují tři klíčové oblasti, v nichž Johnsonovy praktiky nacházejí shodu s tím, co už potvrzují vědecké studie: regulace spánku a regenerativních cyklů, optimalizace stravy a mikronutrientů, a sledování zánětů a metabolických stresorů. Spánek má zásadní vliv na opravu buněk, imunitní funkce a hormonální rovnováhu — to je oblast, kde se vědci obecně shodují, že zlepšení spánkové kvality může mít významný vliv na dlouhověkost. Podobně antioxidační látky, zdravá strava s dostatkem vlákniny, omezení ultrazpracovaných potravin a správný poměr makro- i mikroživin jsou dobře podložené přístupy.

Na druhou stranu existují oblasti, kde je Johnsonova praxe spíše za hranicí ověřených metod. Užívání stovek doplňků najednou, používání experimentálních terapií, používání klinických testů mimo rámec peer-review publikovaných autoritativních studií — to jsou části, které vyvolávají obavy mezi lékaři a odborníky. Interakce mezi doplňky může být komplikovaná, vedlejší účinky se kumulují, a některé intervence mohou být nákladné či riskantní bez jasného prospěchu.

Další výzvou je to, že mnoho měřítek biologického věku nebo biomarkerů není standardizováno. Různé laboratoře používají různé metodiky, různé prahy pro zánětlivé markery, různé referenční populace. To znamená, že srovnatelnost výsledků mezi lidmi či mezi studiemi často neexistuje. Když Johnson uvádí, že jeho biologický věk některých orgánů je výrazně nižší, není vždy jasné, jak byly tyto měření prováděny, jak dlouho, a s jakou kontrolou dalších proměnných.

Ve své rutině Johnson zahrnuje i velmi přísná dietní omezení, precizní režim spánku, omezení stimulátů a požitků, a velmi detailní monitoring těla. To vše samozřejmě znamená velké náklady, časovou investici, disciplínu a oběti v běžném životě. Pro většinu lidí nejsou takové režimy udržitelné. Tlak na výkon, společenské normy, finanční náklady a psychické nároky dělají z Blueprint spíše životní experiment než něco, co by bez úprav mohl praktikovat průměrný člověk.

Významným pozitivem, který článek zdůrazňuje, je posun ve směru personalizované medicíny a prevence. Johnsonův přístup motivuje větší zájem o to, jak se různí lidé liší při stárnutí, jak na ně působí životní prostředí, geny, strava, stres. I když Blue­print není ověřený lék, jeho postupy mohou inspirovat výzkum, regulaci, a vzdělávání v oblasti zdravého stárnutí. To, že mladší generace začíná reagovat na vlastní biologický stav, je samo o sobě společenský posun, který by mohl mít dlouhodobý dopad na veřejné zdraví.

Celkové zhodnocení New Scientist naznačuje, že i když Johnsonovy cíle jsou extrémní a mnohé praktiky nejsou potvrzeny rozsáhlými klinickými studiemi, existuje skutečný vědecký základ pro některé prvky jeho režimu. Spánek, dieta, kontrola biomarkerů a prevence zánětu patří mezi silné body, kde existuje dostatek dat. Zbytek je zatím na hranici výzkumu a etiky, a musí se opatrně zvážit.