Patří mezi nejstarší známé umění na světě – sošky ženských postav z pálené hlíny pocházející z doby kamenné. Jsou pro ně typické kypré tvary, široké boky a velká prsa. Říká se jim venuše podle římské bohyně krásy. V Evropě jich byly nalezeny dvě stovky.

Do této kategorie patří také Věstonická venuše, nejstarší známá keramická soška na světě, která vznikla mezi 29 tisíci až 25 tisíci lety před naším letopočtem. Její objev u jihomoravských Dolních Věstonic vyvrátil domněnku, podle které nebyla keramika v době paleolitu ještě známa.

Věstonickou venuši a další sošky obézních a těhotných žen, které jsou obvykle vysoké kolem deseti centimetrů a vyrobené z kamene, rohoviny nebo pálené hlíny, učebnice popisují jako pravěké symboly plodnosti a krásy. Trojice expertů teď ale v odborném časopise Obesity vydala studii, která jejich funkci vykládá jinak.

Přepíšeme učebnice dějepisu?

Tvary sošek podle Richarda Johnsona, Miguela Lanaspy a Johna Foxe odrážejí reakci našich předků na změny klimatu a dlouhá zimní období provázená nedostatkem potravy.

"Figurky žen s výraznou nadváhou pocházejí z doby sběračů a lovců v době ledové a tehdy nebylo možné očekávat, že by lidé byli obézní," řekl ke studii profesor Johnson z lékařské fakulty Coloradské univerzity, specialista na nemoci ledvin a hypertenzi. "Proto předpokládáme, že sošky mají souvislost s obdobím extrémního nutričního stresu,“ vysvětluje vědec v univerzitním bulletinu.

Kýženou strategií lidí v době ledové bylo hromadit zásoby podkožního tuku. Právě to se podle badatelů odráží v soškách venuší.

Když udeřilo globální ochlazení…

První moderní lidé vkročili do Evropy před 48 tisící lety - v epoše, kdy bylo podnebí přívětivé, teplé a zimy krátké. Brzy se však klima začalo měnit opačným směrem než dnes. Ochlazovalo se. 

Teploty klesaly, zimy se protahovaly a ledovce postupovaly ze severu na jih. Pro tehdejší populaci lovců a sběračů to byla pohroma. Kořist jim mizela a ubývalo i rostlin, které uměli zpracovat.

Willendorfská venuše. Plastika z období 22 000 až 20 000 př. n. l. nalezená u rakouského města Aggsbachu. | zdroj: Bjørn Christian Tørrissen/Wikimedia Commons

Vědci měřili venuše z té doby a zjistili, že sošky pocházející z oblastí nejblíže ledovcům jsou v porovnání s těmi, které vznikly od ledovců dál, výrazně tlustší.  Vysvětlují to tím, že tyto figurky představovaly vysněný typ těla pro těžké životní podmínky.

Obézní žena se zásobami tuku (potažmo mateřského mléka) měla v dobách nedostatku lepší vyhlídky na to, že dítě donosí, a potom nakrmí než žena hubená nebo podvyživená. Figurky podle badatelů fungovaly zejména jako fetiš pro ženy během jejich těhotenství, porodu a kojení.

Mnoho figurek venuší je opotřebovaných, což vědci vykládají jako doklad toho, že se předávaly z generace na generaci, z matky na dceru.