Jak si vybrat "toho pravého" nebo "tu pravou?" Podle poslední studie týmu Konrada Rawlika z Roslinova institutu na Edingurghské univerzitě může minimálně část řešení být ve sdílených zdravotních rizicích. Z údajů totiž vyplývá, že lidé zřejmě nevědomě vybírají své partnery i podle toho, že sdílejí podobná rizika výskytu nemocí. Mezi odhalené často sdílené choroby patří vysoký krevní tlak nebo srdeční onemocnění. Zjištění pomáhá vysvětlit, proč celoživotní páry často ve vyšším věku trpí stejnými nemocemi a mají podobnou délku života.

Rawlikův tým se podíval detailně na data z britského registru Biobank. Ten obsahuje studie genů a faktorů životního stylu spojených se zdravím pro více než půl milionu lidí. Výzkumníky zajímaly dlouhodobé páry s ohledem na jejich onemocnění. Z dat jasně vyplynulo, že muži a ženy, které spolu stráví většinu života, sdílí i genetické rizikové faktory pro nemoci a podobnou dlouhověkost.

Korelace mezi údaji je větší, než jakou by vysvětlila role náhody. Přesto nelze data primárně vysvětlit přítomností podvědomého reflexu pro odhalování skrytých onemocnění. Sdílený život totiž s sebou nese i sdílený životní styl - a ten může rizikové faktory ukryté v DNA "aktivovat" přítomností sdílených zlozvyků. Byl tedy dříve odhalení partnera s podobnými geny, anebo spíše život, který ona rizika aktivoval?

Sebenaplňující se proroctví

Pravděpodobněji spíše to druhé. Překvapující zjištění je totiž skoro jistě dané právě společnými faktory sdíleného života. Zjednodušeně řečeno - pokud třeba muž v páru kouří, často kouří (minimálně pasivně) i jeho žena. Rovněž platí, že pokud je například žena aktivní sportovkyní, pravděpodobně sdílí svůj koníček i se svým mužem. Totéž platí i pro další skutečnosti včetně stravování a logicky i místa bydliště.

Data nejspíše vycházejí i z podobných sociálních a příjmových skupin. Nestává se často, aby se militantní abstinent oženil s královnou večírků - a pokud už na to dojde, ještě méně častěji spolu zůstanou až do stáří. Roli může hrát i podobná příjmová škála. Malý finanční příjem statisticky ovlivňuje délku života i výskyt nemocí - a obráceně to platí také pro vyšší příjem. Lidí mají přitom opět tendenci hledat si k sobě partnery a partnerky s podobným příjmem a z podobné sociální skupiny.

Přítomnost sdílných genových rizikových faktorů se na první pohled zdá jít proti této interpretaci. Skutečností ale je, že rizikové faktory můžou a nemusejí být naplněny. Předávání genů napříč generacemi (ačkoliv to již práce nesledovala) navíc vysvětluje, jak se stejné rizikové faktory ve své geografické i sociální skupině mohou přirozeným výběrem dále "tříbit". Pokud syn svých rodičů zůstane v jejich místě bydliště a ožení se tu s ženou z podobné skupiny, pochodeň rizikových faktorů je předána dále.

Práce nicméně přímo nezjišťovala mechanismus vysvětlující korelaci - na něco takového by ostatně bylo potřeba i jiných metod. Zcela vyloučit tak nelze ani možnost, že se ještě dočkáme odhalení jiného mechanismu. Statistika a chování však již nyní vysvětlují odhalení autorů zcela uspokojivě dobře. Navíc může zjištění (při správné aplikaci) napomoct i zdravotnictví. Odhalení specifické choroby u muže by například mohlo automaticky vést ke kontrole jeho ženy - zvýšila by se tak šance, že bude případná nemoc odhalena dříve, a pár spolu bude moct strávit delší čas, než při ignorování korelace.

Studie byla publikována v Heredity.