Lidožraví predátoři? Kdepak, žraloci útočí na lidi, protože si je pletou s tuleni

28. 10. 2021 – 18:05 | Příroda | Nedd | Diskuze:

Lidožraví predátoři? Kdepak, žraloci útočí na lidi, protože si je pletou s tuleni
Velký bílý žralok dorůstající sedmi metrů. | zdroj: Profimedia

Útok žraloka na člověka je zpravidla omyl, naznačuje nová studie. 

Žralok bílý (Carcharodon carcharias) neměl u lidí nikdy dobrou pověst. Bývá nazýván žralokem lidožravým.

Výzkum týmu vedeného zooložkou Laurou Ryanovou z univerzity Macquarie v australském Sydney však upozorňuje, že tito žraloci na člověka útočí proto, že si ho pletou s tuleněm a další přirozenou kořistí, která se pohybuje na hladině.

Žralok není ostříž

Výzkumníci porovnávali záběry plavců, surfařů a tuleňů natočené zespoda, z pohledu, kterým je vidí žralok. Ostrost zraku tohoto predátora určili z dřívějších studií jeho sítnice a záběry rozostřili, aby odpovídaly tomu, jak žraloci vidí.

Z analýzy záběrů, kterou popisují v časopise Journal of the Royal Society Interface, dospěli experti k závěru, že rozdílné siluety plavců a tuleňů nebo odlišné způsoby plavání nejsou pro žraloky natolik zřetelné, aby je od sebe rozeznali

„Ostrost vidění žraloků a jejich schopnost rozeznávat detaily je mnohem nižší než u lidí,“ řekla Ryanová deníku The Guardian. Kromě toho žralokům mnohdy ztěžuje orientaci zkalená pobřežní voda. 

Doktorka Ryanová kromě podotkla, že mláďata žraloků mají slabší zrak než dospělí jedinci. Jejich oči se teprve vyvíjejí, rostou. Častěji se rovněž pohybují v mělčích vodách u pobřeží, kde se koupají lidé. Proto jsou jejich útoky mnohem častější než útoky dospělých predátorů.

„Když dorostou 2,5 až 3,5 metru, což je polovina jejich velikosti v dospělosti, začnou lovit větší kořist, zejména tuleně. Nedokážou však rozlišovat kořist tak dobře jako dospělí jedinci, kteří jsou zkušenější," vysvětlila Ryanová.

Výzkum podporuje předpoklad, že žraloci bílí nevyhledávají lidi, ale útočí na ně omylem. Na světě je ročně zaznamenáno 70 až 100 útoků žraloka na člověka a 5 až 15 jich končí smrtí. Útoky však zjevně nejsou motivovány cílem získat potravu, člověk při nich bývá pokousán, ale nesežrán.

Žádní bezduší zabijáci

„Nejsou to bezduší zabijáci, my prostě vypadáme jako jejich potrava,“ upozornila Laura Ryanová.

Výzkumníci se snaží vyvinout postupy, které by počet útoků omezily. Zkoumají například, jak se změní silueta lidí, pokud je nasvícená.

Podle Ryanové bude ale potřebné provést výzkum také u dalších druhů žraloků, které útočí na člověka – žraloků bělavých a žraloků tygřích.

Zdroje:
The Guardian, Journal of the Royal Society Interface

Nejnovější články