Vyslat do vesmíru samostatné, desítkami přístrojů obtěžkané zařízení chce kromě perfektního souladu řady technických oborů také velkou míru trpělivosti. Nemluvíme samozřejmě o družicích, které krouží kolem naší planety – ty zaparkujete na oběžné dráze ještě ten den, kdy s nimi odstartuje nosná raketa. Ale jakmile se chcete podívat do hlubin kosmu, začíná často mnohaleté stříhání metru.

V tuhle chvíli má lidstvo na cestě ke svým vzdáleným cílům hned několik sond, z nichž jsme vybrali trojici nejzajímavějších. Které to jsou?

ROSETTA

Sonda Rosetta | zdroj: ESO

Nejdéle je na cestě sonda Evropské kosmické agentury, Rosetta. Odstartovala před více než deseti lety: 2. března 2004. Její cíl? Kometa 67P/Churyumov–Gerasimenko! Nebude to první sonda, která si dá rande s kometou – prvním takovým dostaveníčkem byl průlet sondy Giotto kolem slavné Halleyovy komety –, ale půjde o premiérový pokus na kometě přistát.

Zatímco sonda Deep Impact před devíti lety postavila kometě Tempel 1 do cesty pár set kilový impaktor (přístroj určený ke srážce, jejíž následky Deep Impact pozorovala), Rosetta nese přistávací modul, který by se měl do komety zaseknout speciálními harpunami a odvysílat údaje o složení jejího povrchu. Jestli technika náročný manévr zvládne se dozvíme již brzy, Rosetta ke kometě dorazí v průběhu srpna.

NEW HORIZONS

Sonda New Horizons | zdroj: NASA

Dva roky po Rosettě odstartovala na svou odyseu sonda New Horizons. I ta se uchází o zásadní prvenství: je první sondou, vyslanou k Plutu. Z toho také pramení možná zbytečné emoce některých členů jejího týmu – zatímco byla sonda na cestě, astronomové se na základě nových poznatků rozhodli přehodnotit označení Pluta a z „velké“ planety byla rázem tzv. planeta trpasličí.

Na pozoruhodné misi to ale samozřejmě nic nemění. Už příští rok by nám sonda měla konečně odhalit svět, o kterém toho doteď příliš nevíme. Tím navíc její úkol nekončí. Po důkladném prozkoumání trpasličí planety se New Horizons vydá dál do hlubin Kuiperova pásu, oblasti menších těles a planetek, obíhajících Slunce za dráhou Neptunu.

JUNO

Sonda Juno u cíle své cesty | zdroj: NASA

Cestovatelsky nejmladší z námi vybrané trojice je Juno. Přes tři a půl tuny těžká sonda odstartovala před třemi roky a za další dva by měla dorazit k Jupiteru. Co ji tam čeká? Plánovaných je alespoň třicet oběhů po dráze, ze které bude mít sonda parádní „výhled“ na oba póly plynného obra.

A že budou mít její přístroje na co koukat! Kromě vděčného fotografování polárních září má Juno v plánu především celou řadu měření, které nám prozradí více o vzniku i složení největší planety sluneční soustavy.

Protože žijeme v době sociálních sítí, všechny tři uvedené sondy můžete sledovat například na twitteru: Rosetta už zaměřuje svou kometu, New Horizons se probouzí z dlouhé hibernace a Juno si krátí cestu mimo jiné vzpomínáním na své kmotřičky, legendární sondy Voyager 1 a 2 (mimochodem právě dvojka na vás vykukuje v levé horní části našich stránek).

Trajektorie obou Voyagerů | zdroj: NASA

A aby také ne – obě jsou na cestě neuvěřitelných šestatřicet let a stále se nám, teď už zpoza hranic sluneční soustavy, hlásí. Za svou bohatou kariéru stihly celou řadu důležitých objevů a navrch pořídily mnoho slavných snímků, z nichž ten vůbec nejpůsobivější se na pohled tváří jako kaz na osvíceném negativu:

Pale Blue Dot | zdroj: NASA

Vidíte se? Tuhle fotografii cvakl první Voyager roku 1990 a pokud jste už tehdy byli na světě, vás s ní. Když se totiž podíváte pořádně, v pravém pruhu uvidíte nepatrnou modrobílou tečku. Ne, to není smítko prachu – to je naše Země ze vzdálenosti šesti miliard kilometrů. Jak trefně konstatoval věhlasný astronom Carl Sagan: „Všechny radosti, všechna trápení, všechny války i všechna náboženství, všichni lidé, kteří kdy žili a umírali... to vše se odehrálo na téhle nepatrné bledé tečce.“

Vesmírné sondy nám tak pomáhají nejenom chápat okolní prostor, ale také naši malichernou a zároveň výjimečnou pozici v něm. Zatímco Rosetta & spol. letí vstříc novým poznatkům, Voyagery prožívají něco jako zasloužený důchod. Baterky by jim měly definitivně dojít v příštím desetiletí a pak už z nich budou jen dva mlčenliví nomádi mezihvězdné prázdnoty, protože nejbližší kosmické setkání je čeká až ve vzdálené budoucnosti. Voyager 1 za 40 000 let mine nevýraznou hvězdu Gliese 445, zatímco sestřička se může za 300 000 let těšit na rande s nejjasnější hvězdou noční oblohy, Siriem.

Vsadíme se, jestli to k ní lidstvo stihne dřív?