Supernova, která vybuchla při zániku masivní hvězdy před více než čtyřmi miliardami let, mohla sluneční soustavu rozmetat. Náš rodící se svět zachránil před zkázou mrak molekulárního plynu, který mu posloužil jako štít.

K takovému závěru dospěli astrovědci studiem izotopů prvků objevených v meteoritech. Svůj výzkum popisují v magazínu Astrophysical Journal Letters.

Vesmírné fosilie prozradily dávnou explozi

Meteority, studované vědci, vznikly z materiálu, který se kdysi nacházel kolem vznikajícího Slunce. Jsou to vlastně zkameněliny, které umožňují rekonstruovat vývoj sluneční soustavy.

Výzkumný tým nalezl ve vzorcích meteoritů různé koncentrace radioaktivního izotopu hliníku. Jejich analýzou vědci zjistili, že pocházejí z doby před 4,6 miliardy let, kdy se ho na náš planetární dvorek dostalo ohromné množství.

Vědecký tým vedený astrofyzičkou Doris Arzoumanianovou z Japonské národní astronomické observatoře dospěl k závěru, že nejlepším vysvětlením pro injekci radioaktivního materiálu je výbuch blízké supernovy.

Výbuchy supernov nastávají, když umírajícím masivním hvězdám dojde palivo pro jadernou fúzi. Jejich jádra se nedokážou udržet a pod tíhou gravitace se zhroutí. Při explozi se pak do okolního vesmíru rozptýlí těžké prvky, které hvězda za svůj život vytvořila.

Tyto prvky se stanou stavebním materiálem další generace hvězd. Tlaková vlna, která ho vynese do okolí, však může být natolik silná, aby roztrhala všechny nově vzniklé planetární systémy, které se náhodou nacházejí poblíž.

Štít proti supernovám

Hvězdy se rodí v obřích mračnech molekulárního plynu, která se skládají z hustých vláken. Menší hvězdná tělesa jako Slunce vznikají podél těchto vláken, zatímco větší hvězdy, jako je ta, která explodovala ve zmíněné supernově, přicházejí na svět místech, kde se tato vlákna kříží.

Ilustrace znázorňující výbuch supernovy blokovaný molekulárním mrakem. | zdroj: kredit-NAOJ

Meteority bohaté na radioaktivní izotopy se oddělily od větších těles, které se zrodily v prvních 100 000 letech existence solárního systému. A právě tehdy se vznikající soustava nacházela v hustém vlákně, které ji chránilo před zářením horkých a hmotných hvězd. Toto záření mohlo zabránit vzniku planet, tedy i Země.

Nová studie naznačuje, že vlákno fungovalo jako štít, který zachycuje a odráží radioaktivní izotopy do oblasti kolem rodícího se Slunce.

Byl to odolný štít. Arzoumanianová a její tým odhadli, že by trvalo zhruba 300 000 let, než by rázová vlna supernovy hustá vlákna chránící mladou sluneční soustavu rozbila.

Vědci se domnívají, že jejich zjištění by mohla mít zásadní význam pro pochopení vzniku a vývoje hvězd i planetárních systémů.

„Molekulární vlákno může hrát důležitou roli při ochraně mladé soustavy před ultrafialovým zářením hmotných hvězd, které by mohlo způsobit vypaření hvězdného disku a ovlivnit jeho konečnou velikost, což by mělo přímý dopad na vznik planet v disku,“ cituje z jejich studie žurnál Live Science.