Studie vědců z Kalifornského technologického institutu naznačuje, že na povrchu Marsu teklo značné množství vody ještě před dvěma miliardami let, což je o miliardu let později, než planetární vědci až donedávna předpokládali.

Nasvědčují tomu krátery a ložiska chloridové soli, která za sebou zanechala tekoucí voda. Zmapovala je sonda americké vesmírné agentury NASA Mars Reconnaissance Orbiter obíhající rudou planetu už od roku 2006.

Studiem desítek letitých snímků solných ložisek pořízených spektrometrem sondy vědci zjistili, že ložiska se datují do mladší doby. Svůj výzkum popisují v časopisu American Geophysical Union Advances.

Snímek ze sondy Mars Reconnaissance Orbiter dokládající „vodnatou“ minulost rudé planety. Světlé skvrny jsou usazeniny solí ve vyschlém korytu, kterým kdysi tekla voda. | zdroj: kredit: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Stáří solných ložisek určovali výzkumníci metodou „počítání kráterů“, která je založena na jednoduchém předpokladu: Čím mladší je oblast, tím má méně kráterů. Pochopitelně tak jednoduché to není – do matematického modelu jsou zahrnuty další parametry, třeba profil kráterů.

Bystrozraká sonda

Nové výsledky posouvají existenci tekuté vody na povrchu Marsu z doby před třemi miliardami let až do doby před dvěma miliardami let, což naznačuje že „vodnatá historie“ planety je výrazně delší, než se dosud předpokládalo.

Tento poznatek by se mohl promítnout do našeho pohledu na geologické dějiny planety i na možný život na pradávném Marsu. (Mars vznikl podobně jako ostatní planety sluneční soustavy přibližně před 4,5 miliardy let.)

Sonda Mars Reconnaissance Orbiter letící na oběžné dráze rudé planety. | zdroj: Profimedia

„Mars Reconnaissance Orbiter nám umožnil detailní pohled na planetu. Čím větší část jí přístroji na sondě zmapujeme, tím lépe porozumíme její historii,“ řekla ke studii magazínu Live Science projektová manažerka sondy Leslie Tamppariová z Laboratoře proudového pohonu (Jet Propulsion Laboratory, JPL).

Solné minerály poprvé zaznamenala sonda Mars Odyssey už v roce 2008. Mars Reconnaissance Orbiter je však dokázal zobrazit podrobněji díky přístrojům s vyšším rozlišením než její starší (ale stále funkční) souputník na oběžné dráze.

Tekla voda, tekla…

Na povrchu Marsu dnes neexistují oblasti kapalné vody, voda je vázána převážně ve formě permafrostu (věčně zmrzlé půdy) v kráterech a kaňonech a v podobě polárních čepiček jako led. Malá část je v řídké atmosféře rozptýlena jako vodní pára. Oblačnost na planetě tvoří především krystalky suchého ledu (zmrzlý oxid uhličitý).

Umělecká představa, jak by mohl Mars vypadat po terraformaci, může sloužit i jako podklad pro představu, jak nejspíš vypadal dříve. | zdroj: Daein Ballard/Wikimedia Commons-volné dílo

Současné podmínky na povrchu Marsu dlouhodobý výskyt kapalné vody nedovolují. Nízké hodnoty tlaku a teploty vedou k tomu, že voda okamžitě mrzne a potom sublimuje (přemění se na plyn, aniž by roztála).

Existence vody na Marsu je každopádně klíčová – jako pro poznání minulosti planety, tak pro budoucí lidské osídlení.