Stopy v horninách vedou planetární vědce k tomu, aby přehodnotili své pohledy na vodní prostředí pradávného Marsu.

Nová analýza patrně přepíše historii rudé planety.

Valles Marineris je pozoruhodný geologický útvar – největší soustava kaňonů ve sluneční soustavě. Tento marsovský unikát překvapil astronomy novým zjištěním: necelý metr pod jeho povrchem se nachází voda.

Před sto lety lidé věřili, že na Marsu bují civilizace. Dnes víme, že by na jeho povrchu měl problém přežít i ten nejodolnější pozemský život. Jak podle dálkového průzkumu, tak podle výzkumných sond, které na Marsu přistály, může dnes rudá planeta hostit v nejoptimističtějším případě pouze malé populace vysoce odolných mikrobů. Nemohlo tomu ale být jinak v minulosti? Podle vědců se před miliardami let na povrchu Marsu rozkládaly celé oceány. Nový výzkum potom naznačuje, že tekutá voda mohla na povrchu Marsu vydržet velmi dlouho – možná do doby před jednou miliardou let, nebo ještě déle…

Pokud chceme jednou na Rudé planetě zapustit kořeny, bude k tomu potřeba najít a extrahovat i místní zdroje vody. Zdá se však, že nedostatku životodárné tekutiny se na Marsu bát nemusíme. Nová studie s využitím radaru pronikajícího hluboko pod marťanský povrch totiž odhalila, že u severního pólu Marsu je vody možná až příliš mnoho.

Povrch Marsu je dnes suchý jako Sahara, existuje však celá řada náznaků, že v minulosti byla naopak velká část - možná dokonce většina - povrchu pokryta vodními plochami. Po boku loňského odhalení pravděpodobně stále existujícího podpovrchového rezervoáru nyní na přítomnost podpovrchové vody ukazují i nově objevené terénní prvky v čele s větvícími se koryty někdejších řečišť. Vyplynulo to z dat sebraných evropskou sondou Mars Express, která obíhá kolem Rudé planety.