Nález plodů starých 52 milionů let přepisuje historii rostlin

- Příroda autor: Jan Toman

Naše představy o evoluci rostlin mají stále povážlivé mezery. Nemusíme se ani vracet do dávných prvohor, kdy cévnaté rostliny odstartovaly svou expanzi na souš. Jasná zatím není ani evoluce konkrétních skupin cévnatých rostlin, čeledí, jako jsou třeba brukvovité nebo růžovité rostliny. Porozumění jejich historii a příbuzenským vztahům by přitom mohlo mít zásadní důsledky mimo jiné pro šlechtitelství. 

Přelomový objev. Zkameněliny nalezené v Argentině jsou výborně zachovalé

Přelomový objev. Zkameněliny nalezené v Argentině jsou výborně zachovalé,zdroj: Profimedia.cz

Míru naší neznalosti nejnověji ukazují zkamenělé pozůstatky lilkovitých rostlin z Jižní Ameriky, které se nápadně podobají plodům rodu Physalis, známého u nás jako mochyně židovská třešeň. Jsou totiž několikanásobně starší, než kdokoli čekal!

Lilkovité rostliny mají mezi ostatními výsadní postavení. Nalezneme v nich totiž nápadné množství hospodářských plodin – namátkou brambory, rajčata, papriky, lilky nebo třeba tabák. Jejich přítomnost na regálech supermarketů je ale jen vrcholem ledovce. Tyto rostliny představují také důležitý zdroj surovin při výrobě léků a jsou často používaným pokusným materiálem.

Když vynecháme jejich šíření v posledních stovkách let přičiněním člověka, pravlastí lilkovitých rostlin je Nový svět a zejména Jižní Amerika. Problémem při studiu jejich evoluce je však výrazný nedostatek zkamenělin. Když vynecháme několik starých a těžko zařaditelných semen, jsme téměř na suchu. Proto vědci zatím rekonstruovali historii této skupiny hlavně s pomocí molekulárně biologických dat.

Srovnáním změn v genetické výbavě dnešních zástupců dospěli k závěru, že bouřlivý rozpuk lilkovitých nastal asi před 30 až 50 miliony let. Od sesterské čeledi se potom měly oddělit před 50 až 70 miliony let, tj. někdy na přelomu druhohor a třetihor, v době, kdy se Jižní Amerika oddělovala od Antarktidy.

Zkameněliny z Laguna del Hunco v Argentině ovšem dosavadní představy o rozrůzňování lilkovitých staví na hlavu. Několik výborně zachovalých fosilií obsahuje zploštělé zbytky plodů obalených typickou "lucernou", odborně přeměněným kalichem, který důvěrně zná každý, kdo někdy ochutnal mochyni židovskou třešeň.

8224864731_0a82533097_k

Physalis,zdroj:Flickr.com/Mark Seton

Biologický materiál se zachoval tak dokonale, že by mu mohla závidět i řada herbářů. Když výzkumníci srovnali rysy nalezených rostlin s dnešními zástupci lilkovitých, nemohlo být pochyb. Jedná se takřka jistě o druh rodu Physalis, který, podle místa nálezu v Patagonii, vědci pojmenovali Physalis infinemundi: Mochyně z konce světa. Pravý šok ale přišel vzápětí.

Horniny, ve kterých se zkameněliny nacházejí, jsou staré minimálně 52 milionů let. Rod Physalis je tak až pětkrát starší, než navrhovaly některé molekulárně-biologické studie. Už ve velmi raných třetihorách tedy na jižní polokouli rostly mochyně a rozrůznění lilkovitých muselo nastat ještě dřív.

Prostředí, ve kterém mochyně z konce světa rostla, se vůbec nepodobalo dnešní chladné a sychravé Patagonii. Na počátku eocénu byla Země daleko teplejším místem, takže i v relativně vysokých zeměpisných šířkách prosperovaly tropické deštné lesy. Nalezení zástupci zřejmě rostli v džungli poblíž kráterového jezera na svazích sopky.

S životem ve vlhkém prostředí možná souvisí i nápadná "lucerna" obklopující plod mochyně. Nelze vyloučit, že sloužila k nadnášení semen ve vodním proudu a potažmo jejich šíření. Stejně tak ale mohla chránit semena před suchem.

Před 52 miliony let se navíc teprve oddělovala Jižní Amerika od Antarktidy a je tak téměř jisté, že se lilkovité rostliny vyvíjely i na dnes zamrzlém jižním kontinentu. Kdo ví, jaké fosilie se můžou skrývat pod antarktickým ledem – jisté je, že místní zkameněliny do evoluce rostlin už nejednou promluvily. Rozhodně však neplatí, že by se lilkovité rostliny začaly vyvíjet až v souvislosti se zdvihem jihoamerických And, jak badatelé předpokládali dříve. Jsou zkrátka daleko starší.

Zdroj: P Wilf, MR Carvalho, MA Gandolfo, NR Cúneo (2017): Eocene lantern fruits from Gondwanan Patagonia and the early origins of Solanaceae. Nature 355.

Tagy: archeologie rostliny zvířata a příroda

Zdroje: Vlastní