Vznik života na Zemi působí jako dílo nezměrného štěstí než cosi, co by mělo nevyhnutelně nastat a přetrvat. Vypadá to, že živé bytosti se prostě ocitly ve správný čas na správném místě. 

Z nové analýzy vývoje Mléčné dráhy však vychází, že nejlepší místo a čas pro vznik života bylo jinde a jindy - před šesti miliardami let na okraji naší galaxie.

Život na předměstí?

Na předměstí galaxie panovalo prostředí, kde méně hrozily supernovy (výbuchy hvězd) než v centrálních oblastech. Případný život tam proto měl větší šanci vzniknout a přežít než na místě, kde se galaxií pohybuje Země.

„Naše studie ukazuje, že s výjimkou periferie galaxie, kde je ale málo planet, byly planety až do období před šesti miliardami let vystaveny častějším explozivním událostem. Výsledkem bylo riziko masového vymírání kvůli radiaci z vybuchující hvězd,“ sdělil astronom Riccardo Spinelli, vedoucí týmu z italské Università degli studi dell'Insubria, který zmíněnou analýzu vypracoval.

Centrální regiony galaxie – včetně místa, kde se vyskytuje sluneční soustava – začaly být pro život příhodné až zhruba před čtyřmi miliardami let. A nedlouho poté vznikl život na Zemi.

Tuší se, že blízké supernovy mohly být alespoň zčásti motorem pozemských vymírání před 2,6 a 359 miliony let. A také dnes by supernova mohla vymazat vyšší formy života na Zemi. Jenže dnes je prostředí v galaxii stabilnější – vzniká méně hvězd a méně hvězd také zaniká.

Každopádně platí, že čím aktivnější galaxie je, tím více je v ní pro život nepříznivé radiace. A naše galaxie bývala aktivní.

Napsáno ve hvězdách

Ve snaze odhalit bezpečné místo pro život výzkumníci modelovali evoluční historii naší galaxie s přihlédnutím k tomu, kde vzniká a zaniká nejvíc hvězd. Není proto překvapivé, že hustší centrum galaxie vychází jako nejvíc rizikové a že opak platí pro vnější části. Nejde ale jenom o optimální místo, ale také optimální čas.

Z vývoje předešlých generací hvězd víme, že dřívější supernovy byly výbušnější. Hvězdy vznikající nedlouho po Velkém třesku byly obrovské, protože jejich hmota byla nahuštěna v menším prostoru, a teprve výbuchem první a druhé generace vznikly prvky potřebné pro život.

V raném vesmíru existovaly jenom nejlehčí prvky, jako je helium či vodík. Těžší prvky, včetně železa, ale také uhlíku nebo kyslíku, které jsou zásadní pro život, vznikly až během supernov. Vybuchující hvězdy tedy vytvořily podmínky vznik života, jejich radiace však byla pro hypotetický život v okolí smrtící.

Poté, co vybuchlo dostatečné množství hvězd a zároveň exploze byly méně časté, aby neudusily vznikající život, se na okraji naší galaxie vytvořily příhodné ideální pro život. Bylo to v době před šesti miliardami let, tedy o 2,5 miliardy let dřív, než vznikl života na Zemi.

Anomálie jménem Země

Zdánlivě to vypadá, že vznik života na Zemi jde proti závěrům studie. Ukazuje, že i statisticky méně pravděpodobné místo může vzniknout život.

Autoři to však nepokládají za paradox. „Existence života na Zemi dnes ukazuje, že masové vymírání nemusí nutně zabraňovat vzniku komplexního života,“ uzavírá studie publikovaná na webu Astronomy & Astrophysics.

Z toho vyplývá, že i méně výhodné místo v galaxii se může proměnit v rajskou zahradu.