Před 430 miliony lety explodoval nad Antarktidou meteor. Víme o tom díky nálezu drobných kousků vesmírné horniny v ledu.

Sedmnáct částeček o průměru zhruba půl milimetru z hory Walnumfjellet v Zemi královny Maud už na první pohled vypadalo jako z jiného světa. Byly zvláštně zakulacené a lišily se od okolní horniny.

Kulovité částečky (sferule) pocházející z meteoritu, který se rozpadl v oblasti dnešní Antarktidy. | zdroj: Profimedia

Když tým vedený astrochemikem Matthiasem van Ginnekenem z Kentské univerzity částečky analyzoval, zjistil, že to jsou kondenzované zbytky meteoritu, který na Zemi přiletěl před necelou půlmiliardou let.

Skládaly se zejména z železa a olivínu s vysokým obsahem niklu. A když vědci prozkoumali v archivech dřívější nálezy meteoritů v Antarktidě, ke svému překvapení zjistili, že se podobají některým jiným „kuličkám z vesmíru“ objeveným v jiných částech kontinentu. Jejich přílet na Zemi přitom vědci odhadli také na dobu zhruba před 430 miliony let.

Kam se poděl kráter?

Van Ginneken z toho udělal logický závěr: Všechny kulovité částečky (sferule) pocházejí ze stejného meteoritu. A protože jsou rozptýleny v rozlehlé oblasti a nikde se nenašel žádný dopadový kráter, meteor musel explodovat ve vzduchu. Podle nálezů přitom musel být výbuch mnohem silnější než ty, jaké lidstvo poznalo.

Vědec a členové jeho týmu jsou přesvědčeni, že výbuch nad Antarktidou byl silnější než vzdušná exploze tunguzského meteoritu v roce 1908, jehož síla je odhadována na 10 až 30 megatun, což je 2000krát víc, než měla síla výbuchu atomové bomby svržené na Hirošimu. Exploze na Sibiři v oblasti 2150 kilometrů čtverečních vyvrátila a přelámala víc než 80 milionů stromů.

"Kdyby se taková událost (jako výbuch meteoritu nad Antarktidou) odehrála v současnosti nad hustě osídlenou oblastí, měla by miliony obětí a způsobila by ohromné škody do vzdálenosti stovek kilometrů," cituje van Ginnekena web Science Alert.

Studie jeho týmu byla publikována na webu Science Advances.

Vzácné superbolidy

Zbývá odpovědět na otázku, proč meteory někdy vybuchují. Příčinou je odpor vzduchu, který na ně při dopadu působí a který vniká do spár. Ve spárách se pak zvyšuje tlak, což vede k roztržení tělesa.

Teplo, které vzniká, pak odpaří materiál v meteoritu, který se při explozi rozpráší nad zemí. V chladnějším prostředí potom odpařený materiál opět zkondenzuje – což je případ sferulí nalezených v Antarktidě, v zemi královny Maud.

Vesmírné horniny, které vybuchují v ovzduší, jsou nazývány bolidy. Americká vesmírná agentura NASA jich od roku 1988 eviduje 861. Jenže superbolidy, jako ten antarktický, nebo čeljabinský v roce 2013, případně kamčatský pět let poté, se objevují zřídkakdy, jen několikrát za sto let, připomíná Science Alert.