Rituály, kterými se my lidé loučíme se svými mrtvými, se v různých dobách a na různých místech lišily. Nový výzkum však ukazuje, že jeden „pohřební zvyk“, který dosud vědci pokládali za výjimečný, byl v Evropě široce rozšířený.

Nová analýza pozůstatků našich předků ze starší doby kamenné (paleolitu) naznačuje, že pojídání zemřelých bylo zvykem v rozsáhlé geografické oblasti.

Důkazy poskytly kosti

Početné skupiny lidí, žijící v Evropě před zhruba 15 000 lety, jsou zařazovány do magdalénské kultury. A nová studie naznačuje, že kanibalismus byl u ní „součástí pohřbu“.

„Místo toho, aby své mrtvé ukládali do země, tito lidé je prostě pojídali,“ cituje magazín Science Alert paleoantropoložku Silvii Bellovou z Přírodovědeckého muzea v Londýně.

„Naše nové poznatky ukazují, že kanibalismus byl v Evropě běžný při mnoha příležitostech. Tato ‚praxe‘ byla mimo jiné součástí pohřebního chování magdalénských skupin,“ říká Bellová, která se podílela na studii o kanibalském chování našich předků v odborném časopise Quaternary Science Reviews.

Magdalénská kultura po sobě zanechala bohaté doklady o svém umění a dovednostech – většinou kamenné a kostěné artefakty, se kterými lidé pracovali, anebo se jimi zdobili. Máme také mnoho kostí členů těchto společenství, které se zachovaly po tisíciletí.

Co však chybělo, je znalost, jak tito lidé nakládali se svými zemřelými. Výzkumníci teď shromáždili náznaky, že tyto zvyklosti mohly být ze současného pohledu morbidní, protože zejména kosti magdaléňanů z Goughovy jeskyně v Cheddarské rokli na jihu Anglie vykazují známky kanibalismu.

Kanibalismus je u lidí v Evropě považován za výjimečný. Bellová s archeologem Williamem Marshem však upozorňují, že také u jiných magdalénských skupin zaznamenali známky kanibalství, což naznačuje, že Goughova jeskyně nemusela být nějakou „podivnou odbočkou“.

Dvojice se pustila do důkladného zkoumání tématu a podrobila revizi publikované studie založené na archeologických analýzách a genetických datech, aby shromáždila důkazy kanibalismu v prehistorické Evropě.

Do země zahrabali jen nepotřebné kosti

Evropa byla v období mladého (svrchního) paleolitu (od 50 000 do 10 000 před naším letopočtem) domovem dvou odlišných kultur. Magdaléňané byli roztroušeni zejména v západní, ale i střední Evropě, včetně území dnešního Česka. Na jihu, zvláště na Apeninském poloostrově, zase žili epigravettienci.

Bellová a Marsh studovali 59 lokalit, jak magdalénských, tak epigravettienských. Na 25 z nich nalezli známky rozšířených pohřebních zvyků. Na 10 místech byli mrtví byli pohřbíváni.

Rozšíření magdalénského a epigravettienského osídlení Evropy před 17 000 až 10 000 lety. | zdroj: Sémhur/Wikimedia Commons/CC BY-SA 4.0

Na 13 lokalitách však lidské kosti vykazovaly známky posmrtné manipulace – stopy po řezných ranách a zubech, které souvisely s pojídáním masa, řezáním a úpravou kostí na nástroje a nádoby, jako jsou poháry nebo mísy vyrobené z lidských lebek. 

Na zbývajících dvou místech byly nalezeny doklady jak pohřbívání, tak kanibalství. Lidé své zemřelé pojídali a do země ukládali pouze nepotřebné kosti. Cynicky řečeno, před vlastním pohřbem, měla přednost pohřební hostina.

A co je podstatné: Všechny známky kanibalismu byly nalezeny na magdalénských nalezištích.

Lidská lebka z Goughovy jeskyně záměrně opracovaná do podoby poháru nebo mísy. | zdroj: kredit-The Trustees of the Natural History Museum London

„Domníváme se, že toto chování bylo magdalénskou kulturou prováděno ve velkém rozsahu, a bylo tedy samo o sobě ‚pohřebním chováním‘,“ upozorňuje archeolog Marsh.

Epigravettienská kultura trvala o několik tisíc let déle než magdalénská. Také proto se nejspíš pohřbívání stalo dominantním způsobem nakládání s mrtvými.

Bellová a Marsh se chystají provést další výzkumy, aby upřesnili rozsah děsivé pohřební praxe.