Ne jednou, ani dvakrát, ale hned čtyřikrát. Vědci studují, jak lidé osídlili jihovýchodní Asii

- Člověk autor: Jan Toman

Osídlení jihovýchodní Asie představuje jedno z nejožehavějších témat lidské prehistorie. Nejen, že není jasné, kdy lidé poprvé do končin mezi Indií, Čínou a Austrálií došli, ale ani kolik různých vln lidského osídlení se zde vystřídalo a jaké vynálezy s sebou přinesly. Nad tím vším se vznáší otazník křížení s dřívějšími obyvateli z postranních větví lidského rodu, v případě jihovýchodní Asie zejména tajemnými příbuznými neandrtálců zvanými denisované. 

Hoabinhská kultura existovala v době pozdního paleolitu či mezolitu. Ilustrační snímek ze současného života v provincii Hòa Bình

Hoabinhská kultura existovala v době pozdního paleolitu či mezolitu. Ilustrační snímek ze současného života v provincii Hòa Bình,zdroj: Profimedia.cz

I z těchto důvodů vědci zformulovali hned dvě odlišné teorie osídlení jihovýchodní Asie. Po důkladném genetickém průzkumu zachovaných lidských pozůstatků z různých archeologických lokalit se ale zdá, že historie jihovýchodní Asie byla ještě spletitější, než si kdokoli dokázal představit.

Oblast jihovýchodní Asie sehrála při lidské expanzi z Afriky nezastupitelnou roli. S trochou zjednodušení si ji můžeme představit jako velkou křižovatku, přes kterou musely přejít vlny migrantů, které později osídlily Austrálii a Nový Zéland, Mikronésii, Melanésii a Polynésii, o samotných ostrovech jihovýchodní Asie nemluvě.

Podle nejaktuálnějších dokladů dorazili první obyvatelé do oblasti zhruba před 65 tisíci lety a dali základ kultuře, jež se v odborné literatuře označuje jako Hòa Bình či hoabinhská. Obrovská různorodost dnešních obyvatel jihovýchodní Asie ale zároveň naznačuje, že sem později zamířila celá řada dalších migrantů. Otázkou ovšem zůstává, zda se do oblasti nedostali až v daleko pozdější době. Jaká etnika se tu v čase vystřídala, čím se živila a jaké dosáhla technologické úrovně?

Zemědělství se naučili sami, nebo ho přinesli jejich následníci

Antropologové vypracovali k zodpovězení těchto otázek dvě odlišné teorie, z nichž obě mají určitou podporu v archeologických nálezech a genetické výbavě dnešních obyvatel oblasti. Podle první teorie hoabinští lovci a sběrači sami objevili, jak pěstovat zemědělské plodiny, nebo potřebné znalosti získali při kontaktu se sousedními kulturami. Migranti s odlišnou genetickou výbavou se podle této teorie dostali do jihovýchodní Asie až daleko později.

Podle druhé teorie s sebou přinesli zemědělství přistěhovalci z východní Asie před asi čtyřmi tisíci lety, kteří následně do velké míry nahradili původní hoabinhské obyvatele oblasti.

Rozhodnout mezi těmito dvěma koncepty by nám teoreticky mohly pomoci historické molekulárně-biologické údaje – srovnání příbuzenských vazeb mezi dnešními obyvateli oblasti a archeologickými pozůstatky tisíce let starých obyvatel jihovýchodní Asie. Právě takový výzkum nedávno provedl rozsáhlý mezinárodní vědecký tým a referoval o něm na stránkách prestižního vědeckého časopisu Science.

Genetika výzkumníky překvapila

Předem bychom měli zmínit, že molekulárně-biologické analýzy archeologických pozůstatků nalezených ve vlhkých a teplých tropech náleží mezi ty vůbec nejtěžší. Genetický materiál se za tropických podmínek rychle rozpadá a je tak malým zázrakem, že se vědcům vůbec podařilo vytáhnout genetická data hned z 26 lidských pozůstatků nalezených na území Malajsie, Thajska, Filipín, Vietnamu, Indonésie, Laosu a Japonska.

Stáří nálezů se pohybuje mezi 200 až 8 000 lety. Vědcům se tak naskytl genetický pohled na lovce a sběrače doby kamenné, první zemědělce pozdního neolitu i čistě zemědělská etnika doby bronzové a železné.

Výsledky sofistikovaných příbuzenských analýz nakonec překvapily i samotné výzkumníky. Získané údaje totiž obě teorie postavily na hlavu. Dva nejstarší studované vzorky vykázaly blízkou příbuznost k etnikům Önge z Andamanských ostrovů a Jehai z Malajského poloostrova, které jsou považovány za nejpřímější potomky původních hoabinských lovců a sběračů.

Není bez zajímavosti, že tyto vzorky vykázaly blízkost také starobylým lidským pozůstatkům z Japonska. Moderní Japonci v tomto ohledu představují, zjednodušeně řečeno, genetický mix znaků společných s etniky Önge či Jehai a znaků rozšířených u etnik dnes obývajících většinu východní Asie. Tyto podobnosti v každém případě naznačují, že lovci a sběrači východní Asie původně obsadili obrovské území.

Čtyři etnické skupiny

Ostatní studované vzorky již vykázaly blízkou příbuznost etnikům dnes obývajícím velké oblasti jihovýchodní a východní Asie, potažmo Tichomoří. Jejich rozdělení na hlavní příbuzenské skupiny ale poměrně dobře odpovídá rozdělení na hlavní jazykové skupiny, konkrétně tibeto-čínskou, austroasijskou a austronéskou. To ovšem zároveň značí, že jihovýchodní Asii už v dávných dobách kolonizovala celá řada odlišných etnik na různé technologické úrovni využívající různé plodiny a formy zemědělství.

Podle nejpravděpodobnějšího modelu odvozují moderní obyvatelé jihovýchodní Asie svůj původ od nejméně čtyř odlišných etnických skupin, respektive předhistorických až historických migračních vln. Nejstarší vrstvu tvoří hoabhinští lovci a sběrači.

Zhruba před čtyřmi lety do oblasti dorazili východoasijští zemědělci. Následovala ale ještě nejméně dvě velká kola kolonizace různých oblastí jihovýchodní Asie austroasijsky a austronésky mluvícími etniky. Všichni nově příchozí se přitom s dobovými obyvateli jihovýchodní Asie důkladně promísili.

Celý problém tak můžeme uzavřít konstatováním, že si kolonizaci jihovýchodní Asie nemůžeme představovat jako nějaký poziční boj, při kterém se původní obyvatelé zuby nehty brání příchozím, zatímco ti je vytlačují či přímo hubí. Jako v ostatních podobných případech zde došlo, přinejmenším z genetického hlediska, k velmi komplexnímu promíšení všech příchozích.

Zdroj: McColl H, Racimo F, Vinner L, ... & Wasef S (2018): The prehistoric peopling of Southeast Asia. Science, 361.

Tagy: archeologie paleontologie jihovýchodní Asie věda a poznání