Zub jako důkaz: Lidé přišli do Asie daleko dříve, než se soudilo

MAGAZÍN - Člověk autor: Jan Toman

Historie lidského rodu je pořádně zamotaná. Dnes už například můžeme s jistotou prohlásit, že do našeho genofondu na různých místech a v různých časech přispívaly i další druhy rodu Homo. Pořád ale platí, že se předkové moderních lidí vyvinuli v Africe. Černý kontinent jim také následně posloužil jako odrazový můstek k osídlení zbytku světa. Přesné načasování jednotlivých migrací – včetně té nejspektakulárnější, která započala už v Africe – ale zůstává nejasné. Nově se navíc ukazuje, že ty úvodní mohly být daleko dávnější, než si doposud výzkumníci mysleli.

Nejpřijímanější pohled říká, že hlavní exodus z Afriky přišel před asi 75 tisíci lety, načež lidé osídlili Střední východ, Asii, Austrálii, Evropu, a nakonec i Ameriku. Do jihovýchodní Asie měli dorazit před asi 50 tisíci lety. Z řady dílčích dokladů ale vyplývá, že celý scénář měl řadu vedlejších zápletek a "prequelů". Moderní lidé s největší pravděpodobností opouštěli Afriku i dříve, možná až o několik desítek tisíc let, a osídlili řadu přilehlých oblastí. Později ovšem vymřeli, nebo byli vytlačeni svými příbuznými. Dodnes není jasné, jak časté tyto dávné expanze byly, jak dlouho trvaly a zda jejich původci vymřeli zcela bez potomků.

Dalším kamínkem do pomyslné mozaiky je nález z jeskyně Lida Ajer na západě ostrova Sumatra. První výzkum této malé jeskyně sestávající z několika komor se konal už na konci devatenáctého století. Nalezené zkameněliny přitom náležely pralesní fauně z období před 60 až 90 tisíci lety. Rovněž zde byly nalezeny dva zuby, které svou stavbou odpovídaly stavu u moderního člověka. Bez použití sofistikovanějších metod z nich ale vědci předminulého století o moc víc nevyčetli.

To se změnilo docela nedávno, když na ně, stejně jako na zbytek nálezů a horniny v jeskyni, vědci nasadili ty nejmodernější postupy. Radioizotopové datování hornin, studium krápníků a luminiscence kamenů, podle níž lze odhadnout čas posledního vystavení dennímu světlu, upřesnilo stáří jeskyně na zhruba 85 až 62 tisíc let. Nalezené zkameněliny vykázaly stáří až 80 tisíc let, přičemž dva nalezené lidské zuby jsou podle radioizotopového datování staré 63 až 73 tisíc let.

Přímý doklad obývání tropického deštného lesa

Přítomnost lidí na Sumatře před takovou dobou je v souladu s některými genetickými doklady, paleoklimatologickými rekonstrukcemi a dobovou výškou oceánů. Sumatra patrně byla v uvedeném období spojená s dalšími ostrovy Velkých Sund. Tak brzkému datu ale zatím nenasvědčovaly žádné přímé paleontologické doklady. Ty naopak ukazovaly na osídlení Sumatry před asi 50 tisíci lety, to jest až o 20 tisíc let později.

Tím ale důležitost objevu nekončí. Podle nalezených zvířecích zkamenělin a dalších dokladů tvořil okolí jeskyně uzavřený prales. Nálezy z jeskyně Lida Ajer tudíž představují nejdávnější přímý doklad obývání tropického deštného lesa našimi předky. Netřeba dodávat, že moderní lidé preferovali ve své africké domovině bohatou parkovou krajinu otevřené savany s řídce rozmístěnými stromy a lesíky. Prales oproti tomu, na rozdíl od všeobecného přesvědčení, představuje prostředí pro člověka dosti nehostinné. Přístupné zdroje mají v pralese velké rozestupy, jsou sezónní, lovné zvěře zde žije málo a ani rostlinná strava není lehce přístupná. Dávní Sumatřané tedy museli zvládat pokročilé plánování, stejně jako řadu sofistikovaných technik a znalostí, aby zde přežili.

Zdroj: Westaway KE, Louys J, Awe RD, ... Sulistyanto B (2017): An early modern human presence in Sumatra 73,000–63,000 years ago. Nature, 548.

profimedia-0220882412

Zub neandrtálce analyzovaný pomocí laseru,zdroj:Profimedia.cz

Tagy: paleontologie pravěký člověk paleoantropologie věda a poznání Lida Ajer

Zdroje: vlastní