Neandertálci, kteří zmizeli z archeologických záznamů zhruba před 40 000 lety, jsou považováni za vlastní živočišný druh, za naše nejbližší evoluční příbuzné. Víme, že v Evropě žili ještě předtím, než do ní dorazili Homo sapiens.

Jsou ale opravdu jiným druhem?

Podezřele blízcí lidé

Už po prvním objevu neandertálských pozůstatků v roce 1864 se vědci dohadovali, zda neandertálci jsou vlastní druh, nebo zda patří do našeho druhu Homo sapiens.

„Otázka, zda můžeme neandertálce považovat za stejný druh jako moderní lidi, záleží na tom, co za druh považujeme,“ vysvětluje v magazínu Live Science Jeff Schwartz, emeritní profesor Pittsburghské univerzity. Tento antropolog upozorňuje: „Nejběžnější definice, nazývaná koncept biologického druhu, popisuje druh jako skupinu jedinců, kteří se mohou v přírodě křížit a přivádět na svět životaschopné potomstvo.“

Schwartz nicméně podotýká, že tuto definici narušuje několik podivných hybridů. „Koně a osli se mohou vzájemně rozmnožovat, ale mezci, které porodí, jsou sterilní, a proto jsou považováni za různé druhy. Jiné kombinace zase mohou vytvořit potomstvo, které je schopné se dál rozmnožovat. Patří mezi ně liger, kříženec lva a tygra, nebo beefalo, což je kříženec krávy a amerického bizona,“ vysvětluje Schwartz.

Antropologové dlouho nevěděli, zda se neandertálci a „sapienti“ křížili, takže z konceptu biologického druhu vycházet nemohli. První hodnocení provedli na základě neandertálské anatomie, která se u neandertálců od Homo sapiens liší.

Z kosterních pozůstatků vyplynulo, že neandertálci měli delší a nižší čelo, výrazné nadočnicové oblouky a méně výraznou bradu. Vůči Homo sapiens (člověku moudrému) byla jejich těla podsaditější.

Tyto kosterní rozdíly badatelé uznali za natolik výrazné, že v roce 1864 byli neandertálci klasifikováni jako vlastní druh kmene Homo – Homo neanderthalensis, tedy člověk neandertálský.

Postupně badatelé objevovali další příbuzné našich předků, například v roce 1891 druh Homo erectus (člověk vzpřímený), v roce 1907 Homo heidelbergensis (člověk heidelberský) a v roce 1960 Homo habilis (člověk zručný). Vycházelo přitom najevo, že ve srovnání s těmito druhy jsou nám neandertálci mnohem bližší.

Lebka Homo sapiens (vlevo) a neandertálce (Homo neanderthalensis). | zdroj: Profimedia

Z výzkumů vyplynulo, že oba druhy měly podobné sluchové a hlasové schopnosti a některé nálezy ukázaly, že neandertálci pohřbívali své mrtvé a vyráběli šperky i umělecké předměty.

V roce 1962 se v Rakousku sešla skupina antropologů, genetiků a behavioristů, aby navrhli a hlasovali o evoluční historii lidských příbuzných na základě druhů, které byly do té doby objeveny. Jejich výsledný dokument nazvaný „Klasifikace a lidská evoluce“ (Classification and Human Evolution) zařadil neandertálce k Homo sapiens jako poddruh Homo sapiens neanderthalensis.

„Tak mě to také učili, když jsem byl na univerzitě,“ připomíná Schwartz.

Později, v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, však byli neandertálci na základě nových dokumentů překlasifikováni na vlastní druh.  A to platí dodnes.

Převáží genetika?

Objev z roku 2010 však vědou otřásl: Mezinárodní tým desítek výzkumníků zveřejnil první popis neandertálského genomu, založený na třech jedincích, a porovnal jej s genomem moderních lidí (A Draft Sequence of the Neandertal Genome).

Vědci nalezli náznaky neandertálského podpisu v našich genomech, což naznačilo, že se neandertálci mísili s Homo sapiens nejméně před 120 000 lety. Další analýzy navíc zjistily, že křížení nastalo v několika časových bodech.

„Neandertálci a Homo sapiens se křížili, a nejen mezi sebou, ale i s další skupinou raných hominidů – denisovany. Je tedy možné, že všechny tři dnes uznávané druhy představují různé verze stejného druhu,“ upozorňuje v Live Science Jaume Bertranpetit, evoluční biolog z univerzity Pompeu Fabra v Barceloně.

Bertranpetit připomíná, že moderní lidé na celém světě mají znatelné rozdíly ve vzrůstu, v barvě pleti, vlasů a očí a jsou na nich patrné mnohé anatomické odlišnosti.

Z genetického hlediska jsme si však všichni nápadně podobní. Množství genetických variací mezi jakýmikoli dvěma jedinci je pouze kolem 0,1 procenta.

Pro srovnání, studie z roku 2010 ukázala, že neandertálský genom byl z 99,7 procenta identický s genomem pěti současných lidí.

„Mít velké rozdíly v morfologii neznamená, že musíte mít velké rozdíly v genetice. Znamená to jen, že potřebujete nějaké drobné rozdíly ve specifických genech,“ říká Bertranpetit, „takže myšlenka, že Homo sapiens a neandertálci byli různými druhy mi jako genetikovi nedává žádný smysl.“

Antropolog Schwartz není tak rezolutní. Předpokládá, že nejnovější genetické poznatky debatu o neandertálcích neukončí, musí však být brány do úvahy. Rozhodnout by podle něj měl mezioborový přístup, kde má genetika důležité místo, ne však poslední slovo.