Nevěřte tomu, že vám proteiny pomáhají. Tyhle chyby naopak tělu škodí
3. 10. 2025 – 8:02 | Člověk | Miroslav Krajča | Diskuze:
Proteiny jsou pro tělo nezbytné – jsou stavebními kameny svalů, enzymů a hormonů. Ale když je jich příliš, mohou začít fungovat jako zátěž. Nový přehled výzkumů shrnuje, jaké zdravotní problémy může přinášet nadměrná konzumace bílkovin – od ledvin až po kosti a kardiovaskulární systém. Je důležité vědět, kde je hranice mezi užitečnou výživou a rizikem.
V nedávném článku ScienceAlert expert varuje, že nadměrný příjem proteinu může vést k metabolickému stresu, zatížení ledvin a dalším negativním dopadům — a často není tělo schopno efektivně využít přebytek.
Protein: nezbytnost, ale ne neomezená zásoba
Proteiny (bílkoviny) jsou klíčové pro růst, opravu tkání, tvorbu hormonů a imunitní funkce. Nicméně, tělo nemá „zásobárnu“ bílkovin jako tuk – přebytečné aminokyseliny musí být přeměněny, rozloženy a vyloučeny. V játrech se dusík odstraňuje a přeměňuje na močovinu, která je exkretována ledvinami. Při chronickém nadbytku se touto cestou zvyšuje zátěž pro tyto orgány.
Dlouhodobé studie naznačují, že chronicky vysoký příjem proteinu může zhoršit funkci ledvin, vést ke zvýšenému vylučování vápníku močí a potenciálně ovlivnit kostní zdraví.
Metabolické a fyziologické důsledky
Když konzumujete více proteinu, než můžete metabolicky spotřebovat, tělo čelí několika výzvám:
-
Zatížení ledvin: více dusíku (z aminokyselin) znamená potřebu vyšší filtrace močoviny, což může zvýšit glomerulární tlak a v dlouhodobém horizontu ohrozit ledvinné funkce.
-
Ztráty vápníku: některé studie spojují vysoký příjem proteinu se zvýšeným vylučováním vápníku močí, což by mohlo negativně ovlivnit kostní hustotu — především pokud není dostatek vápníku ve stravě.
-
Zatížení jater a metabolický stres: přetížení procesu deaminace aminokyselin podél jaterních drah může generovat reaktivní kyslíkové druhy a oxidativní stres.
-
Rizika pro srdce a cévy: některé studie zmiňují možné souvislosti mezi vysokým příjmem živočišných bílkovin a vyšším rizikem kardiovaskulárních onemocnění, zejména pokud jsou spojeny s nasycenými tuky a cholesterolem.
-
Další možné efekty: přejídání bílkovin může narušit mikrobiom, vést k zácpě kvůli nedostatku rostlinné vlákniny, nebo vyvolat žaludeční diskomfort.
Kdo by měl být opatrný
Zdraví jedinci s normální ledvinnou funkcí často zvládnou vyšší příjem proteinu bez výrazných problémů — ale pozor:
-
Lidé s již existujícím onemocněním ledvin by měli být obzvlášť opatrní.
-
Starší osoby – protože rezervy orgánů klesají, méně resilienční systém může mít problémy s nadbytkem.
-
Ti, kteří staví dietu převážně na živočišných bílkovinách bez dostatečného přísunu vlákniny a mikronutrientů.
Jaká je bezpečná hranice?
Doporučení se pohybují: běžný odporučený příjem je okolo 0,8 g bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti denně pro sedavé jedince. V praxi však mnoho lidí – zvláště aktivních či sportovců – konzumuje výrazně více. Některé revize a experti navrhují rozumný rozptyl 1,2–2,0 g/kg, ale upozorňují, že příjem nad ~2 g/kg (a výrazně nad tuto hodnotu) by měl být pečlivě zvažován.
Praktické tipy, jak zůstat v rovnováze
-
Sledujte celkový kalorický příjem — pokud konzumuješ příliš mnoho bílkovin, mohou “zabírat místo” jiným živinám, jako jsou sacharidy nebo tuky.
-
Volte si kvalitní zdroje: rostlinné bílkoviny (luštěniny, sója, hrách) a libové živočišné zdroje mají výhodnější složení tuků a méně škodlivých složek.
-
Doplňte stravu vlákninou, vitaminy a minerály – aby dietní složení zůstalo vyvážené.
-
Sledujte příznaky: častá žízeň, časté močení, únava nebo změny v moči mohou být signálem, že tělo nepřetěžujš.
-
Konzultujte s lékařem nebo dietologem svou dietu, zejména pokud máš zdravotní výzvy jako onemocnění ledvin, metabolické nemoci nebo jiné chronické potíže.
Proteiny jsou životně důležité — ale i významný “šok, když je jich příliš”. Nadbytek může zatížit ledviny, ovlivnit játra, kostní metabolismus i srdeční zdraví. Klíčem je rovnováha — nepřehánět, zvolit kvalitní zdroje a udržet pestrost stravy.
Věda zatím neposkytla definitivní horní limit, který by platil pro všechny — ale už víme, že “víc” není automaticky “lepší”. Rozumné množství, kontext celkové stravy a individuální zdravotní stav by měly určovat, kolik bílkovin je pro vás optimální.