Pokud patříte k těm, kteří na nebi sledují nevšední úkazy, naskýtá se vám v těchto dnech skvělá příležitost. Před svítáním se nad východním obzorem objeví přízračný světelný kužel, kterému se říká zvířetníkové (zodiakální) světlo, případně světlo zvířetníku.

Falešný úsvit

Jasnost zvířetníkového světla, které na podzim vytváří falešný úsvit, je v období rovnodennosti srovnatelná s jasností Mléčné dráhy. Má žlutý odstín a může vám připadat jako rozptýlený paprsek silné halogenové lampy svítící vzhůru.

Tato mlhavá pyramida, která může vystoupit až 60 stupňů nad obzor, vzniká daleko od naší atmosféry. Je to sluneční světlo rozptýlené na částicích vesmírného prachu, které, jak jeho název napovídá, můžete zahlédnout ve zvířetníkových (zodiakálních) souhvězdích.

Právě o víkendu, ale i příští týden, pokud vám výhled na nebe nezastřou mraky, bude jeho viditelnost nejlepší.  Měsíc byl v pátek ve fázi novoluní (novu), kdy Slunce svými paprsky zalévá jen jeho odvrácenou tvář. Výhled svým svitem nebude rušit.

Pokud máte možnost pobývat v odlehlých místech mimo přesvětlené městské aglomerace, nejlépe vysoko v horách, kde je minimální umělé osvětlení a čistý vzduch, a pokud patříte mezi skřivany, nikoli sovy, pak si světlo zvířetníku nenechte ujít.

A kdybyste si nebyli jisti, zda v místě, kde se nacházíte, jsou dobré podmínky k pozorování, můžete použít mapu světelného znečištění Česka - tady.)

„Proti hvězdnému pozadí uvidíte mlhavý kužel neostré záře. Díky sklonu ekliptiky (zdánlivá dráha, po které se během roku pohybuje Slunce po obloze) vůči horizontu se právě v období jarní i podzimní rovnodennosti zvířetníkové světlo od obzoru nejvíce vyklání, a je tedy večer nejlépe vidět,“ vysvětluje nebeský úkaz astrofotograf Petr Horálek na webu Astrofyzikální Progresy z Opavy.

Odlesky prachu z komet i Marsu

Dřívější studie naznačovaly, že většina materiálu ve zvířetníkovém (zodiakálním) oblaku, jehož název je odvozen od zvířetníku (zodiaku nebo zvěrokruhu) – pásu, který obepíná ekliptiku, pochází z prachu komet z Jupiterovy rodiny.

Data z americké sondy Juno, určené k průzkumu Jupiteru, však naznačily, že zářící prach v oblaku by mohl pocházet z Marsu, upozorňuje web EarthSky. Tento poznatek popisuje následující video Goddardova centra pro vesmírné lety, jedné z filiálek americké NASA.

Prachová zrnka sledují dráhu ekliptiky, což je také dráha, po které se pohybuje Mars. A Mars je domovem prudkých prachových bouří, o nichž se vědci nyní domnívají, že nějakým způsobem unikly marsovské gravitaci a vytvořily prachové, reflexní světlo, které můžeme pozorovat až ze Země.