Nová látka může zpomalit stárnutí. Zatím u myší

- Příroda autor: Ladislav Loukota

Stárnutí lze biologicky popsat celou řadou způsobů, jedním z nich je však i hromadění tzv. senescentních buněk. Jak naše tělo nabírá roky, uvnitř něj se hromadí i samotné stárnoucí buňky, nazývané právě senescentní, neschopné dalšího dělení. Ve vyšším počtu mají negativní vliv na celý organismus, jejich eliminace by proto mohla zmírnit špatný zdravotní stav ve stáří. Vědecký tým z Minnesoty si nyní myslí, že k tomu našel skoro až podezřele jednoduchou metodu.

Lidé se sice dožívají vyššího věku, poslední roky života ale z hlediska zdravotního stavu příliš za moc nestojí. Ilustrační snímek

Lidé se sice dožívají vyššího věku, poslední roky života ale z hlediska zdravotního stavu příliš za moc nestojí. Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Nelze úplně očekávat, že věda v dohledné době vyvine "lék na smrt" - zlepšení fyzické kondice a stavu těla i mysli je však neméně důležité, a zřejmě podstatně víc dosažitelné. Nedávná studie demografických trendů z dílny The Lancet odhaduje, že v roce 2040 se bude průměrný globální věk šplhat k 86 letům. Trend růstu je momentálně mírný, leč setrvalý prakticky ve všech státech na světě.

Řada lidí se přesto obává, že nejpozději po padesátce si kvůli zhoršené kondici bonusové roky příliš neužije. Právě to by mohla řešit aktuální práce. Již dřívější studie potvrdily, že senescentní buňky mohou být významným činitelem v redukci vlivu stárnutí na lidský organismus.

Senescentní buňky najdeme uvnitř lidského organismu i v mladém věku - obvykle se o jejich redukci stará imunitní systém. S tím, jak imunita ve vyšším věku slábne, však roste i počet starých buněk. Ty pak následně mohou způsobovat záněty a uvolňovat rizikové enzymy, které obratem dále zatěžují organismus. Senescentní buňky nelze brát jako hlavního pachatele chřadnutí těla ve vyšším věku, rozhodně jsou však jeho významným komplicem.

Minnesotská práce se namísto experimentálních preparátů či genové terapie rozhodla redukovat senescentní buňky s využitím již existujících látek. V rámci testů na myších toho nakonec vědci dosáhli díky sloučenině fisetin - tedy polyfenolu, za jehož produkci je zodpovědná příroda sama. Fisetin totiž plní roli barviva v mnoha typech ovoce a zeleniny, například v jablkách, cibuli nebo malinách.

Neznámý efekt

Tým Paula Robbinsona a Laury Niedernhoferové z Minnesotské univerzity spolu s Jamesem Kirklandem z Mayo Clinic podal testovaným myším celkem deset polyfenolů, fisetin však prokázal nejlepší účinek na senescenci buněk tukové tkáně. Na bázi fisetinu by tak mohly vzniknout doplňky stravy, které by nenulovým efektem mohly zlepšit naši konci.

"Výsledky naznačují, že můžeme prodloužit období zdravého života až do konce celého života," sdělil Robbins k práci, "Existuje ale stále řada otázek, které bude třeba ještě vyřešit, například správné dávkování."

Vyřešit bude vskutku vícero záležitostí  - především nelze dost dobře mluvit o pozitivním vlivu na lidský organismus před tím, než bude látka doopravdy otestována na významném počtu lidí. Studie sice testovala fisetin na lidské tkáni, primárně však řešila myši. Prozatím tedy s jistotou můžeme mluvit jenom o pozitivním vlivu na ně.

Na rozdíl od minulé práce stejného týmu, která redukcí senescence o třetinu zvýšila věk dožití u testovaných myších, navíc aktuální práce žádnou podobnou statistiku nenabízí. Jejím cílem bylo jenom identifikovat potenciálně zajímavé látky pro skutečnou léčbu, nikoliv kvantifikovat jejich vliv na počtu let.

Fisetin a/nebo redukce senescentních buněk může být cestou k omezení projevů stárnutí, konec konců, prospěšný vliv stravy složené primárně z ovoce a zeleniny je ostatně dlouho znám. Prozatím však nelze označit fisetin za příslib pro lidské zdraví jenom s odkazem na jednu práci provedenou na myších. Přehnaná prezentace výsledků dojmům tedy příliš neprospívá – snad nám časem více poví další navazující práce.

Studie byla publikována v EBioMedicine.

Tagy: dlouhověkost věda a poznání