Rakovinu bylo doposud obecně velmi problematické odhalit, protože forem nádorového onemocnění je víc než sto typů - a všechny mohou mít jiné projevy.

I to je pak důvod toho, proč je melanom nejčastějším zabijákem mezi onkologickými nemocemi. Ačkoliv lze chorobu v počáteční fázi vyléčit s 95% úspěšností, řada pacientů často považuje svůj kožní nádor jenom za pigment. Jakmile melanom získá tloušťku nad 1 mm a začne způsobovat problémy, úspěšnost léčby prudce klesá.

Doposud jedinou spolehlivou diagnózou melanomu přitom byly kožní biopsie spočívající v odběru krevního vzorku a jeho analýze. Takový proces je však jak dlouhý a drahý, tak i nepříjemný pro pacienty.

První test krevního testu diagnostikujícího melanom proto vzbuzuje nemalý optimismus. Je ale třeba přiznat, že testován byl pouze na 209 lidech, z čehož 105 mělo melanom - výsledky je tak třeba brát s jistou rezervou. Přesto se testu podařilo detekovat melanom u 81,5 % onkologických pacientů - to je paradoxně vyšší míra úspěšnosti, než mají podle některých studií i biopsie samotné.

Výzkumníci z australské Edith Cowan University (ECU) toho dosáhli zevrubným studiem 1627 protilátek asociovaných se možným vznikem melanomu. Deset kombinací z těch, které se objevují pacientů s rakovinou kůže nejčastěji, pak vědci vetknuli do automatizovaného krevního testu. Půjdou-li navazující klinické studie na větším vzorku pacientů dobře, test by mohl být pro běžné lékařské užití k dispozici za tři roky - alespoň tedy v Austrálii.

Systémy včasné výstrahy

O snazší odhalen rakoviny se ale vědci nesnaží jen u melanomu. Na počátku června byly publikovány první výsledky přípravné studie centra studia rakoviny Roswell Park, které na skoro 900 lidech zkoušelo krevní testy schopné odhalit deset forem rakoviny. Většina testovaných lidí byla v kontrolní skupině - nemoc tedy neměli, 129 testovaných lidí však rakovinou skutečně trpělo.

Výsledky byly povzbudivé - univerzální test skrze detekci genových onkomarkerů dovedl většinu forem rakoviny odhalit s přesností kolem 80 procent. Platilo to zejména u rakoviny vaječníků či rakovinu slinivky. Kolorektální karcinom byl však nalezen jen v 66 procentech případů, a třeba rakovina plic se pak s několika dalšími méně častými nemocemi pohybovala u 50 procent. 

Doktor Kazuaki Takabe, který studii vedl, však dodal, že test bude třeba ještě detailněji ověřit na podstatně větším vzorku pacientů - 129 lidí s různými formami nemoci zkrátka nedává dostatečnou statistickou jistotu.

Ještě pokročilejší přístup pak snad nabízí genový editor CRISPR v rukou společnosti Mammoth Biosciences. CRISPR je většinou skloňován kvůli své schopnosti editovat DNA živých organismů, ve své testovací podobě však do genomu nestříhá - testy naopak využívají jeho schopnosti přesně se zacílit na specifické části DNA.

Jako těhotenský test

Ta slibuje možnost tvorby extrémně levných "čipů" o velikosti kreditních karet, na které bude třeba nanést sliny či krev. CRISPRový test se pak (dle svého zaměření) naváže či nenaváže na úseky DNA asociované s rakovinovou. V ideálním případě by podobné testy mohly velmi levně detekovat i dalších choroby způsobem nikoliv nepodobným tomu, jak dnes vypadají základní těhotenské testy.

První testy tohoto druhu již byly uvolněny pro odhalování viru Zika, metoda však ještě nebyla otestována u lidí.

Vzdor novinkám samozřejmě stále platí, že žádná metoda detekce není absolutně bezchybná - také u ní lze očekávat, že část pacientů s nemocí projde testům mezi prsty, stejně jako je třeba se vyrovnat s falešně pozitivními výsledky. Levnější testy však zároveň znamenají šanci častějšího opakování, a tak snížení rizika opomenutí. Falešně pozitivní výsledky pak budou (stejně jako všechny ostatní) podrobeny detailnějšímu průzkumu více metodami.

Možnosti moderních genetických editorů jsou tak dalekosáhlé, jako i kontroverzní - možná tak nejprve naleznou místo v podobných diagnostických rolích než v čemkoliv jiném.

Tiskovou zprávu o australské studii diagnostiky melanomu zveřejnila Edith Cowan University a časopis Oncotarget.