Umí se "plazit" i "šplhat" po nepříznivém terénu - malý záchranářský robůtek zvládá dle potřeby změnit svůj tvar a pro přepravu uplatnit jak kola, tak i "nohy". Jmenuje se RSTAR (Rising Sprawl-Tuned Autonomous Robot) a navržen byl k tomu, aby překonal nejrůznější překážky bez vnější pomoci. RSTAR pochází z dílny vědců Ben Gurionovy univerzity v Negevu, kteří ho představili na Mezinárodní konferenci o robotice a automatizaci ICRA 2018 v Brisbane.

"Zařízení RSTAR je ideální pro pátrací a záchranné operace v nestrukturovaném prostředí, jako jsou například zřícené budovy nebo zaplavené oblasti, ve kterých se musí přizpůsobit a překonat řadu následných překážek, aby se dostal k cíli," říká Dr. David Zarrouk, strojní inženýr na univerzitě a vedoucí Laboratoře bio-inspirovaných a lékařských robotů, "Je to nejnovější člen naší rodiny robotů STAR."

RSTAR své pozoruhodné mobility dosahuje kombinací dvou režimů pohybu - na relativně hladkém terénu pro vyšší rychlost nasazuje kolovou přepravu o rychlosti až 60 cm za sekundu. Polohovatelná výška podvozku umožňuje robotovi "kleknout si" v místech, která vyžadují nižší výšku.

Pokud narazí na strmější překážku, může RSTAR svůj polohovatelný podvozek využít jako nohou, popřípadě si pomoct změnou těžiště přesunutím trupu přes překážku. Na drsnějším terénu pak umí přepnout z běžných kol na hvězdicovitá. Vše popisuje nejlépe video níže.

Mašinka má v budoucnu spolupracovat v součinnosti s větším "mateřským robotem", který by uvezl necelá dvě kila zásob či senzorů pro lepší detekci a orientaci v oblasti neštěstí. Menší RSTAR by pak vyrážely z mateřského robota do hůře přístupných míst a vytvářely mapu oblasti.

Přímo pro průzkum zřícených budov je systém ještě nevhodný, jejich okolí či jenom částečně zřícená místa by však mohl prozkoumat dostatečně. Pokud by stroje řídila alespoň částečná strojová inteligence, mohlo by jejich vysazení v kritické oblasti zlepšit přehled o situaci a ušetřit lidské záchranáře pro samotné ošetřování a vykopávání obětí. Přímo o strojovém myšlení robotů se však výzkumníci nezmiňují.

Roboti přicházejí na pomoc

Robotika je při záchranných operacích používána již dnes - svou roli měly stroje při operacích po pádu budov Světového obchodního centra i při neštěstí ve Fukušimě. Prakticky vždy se však v poli jednalo o dálkově ovládané roboty. Ruku v ruce s vývoje flexibilnějších strojů však dnes kráčí i první krůčky vstříc autonomnějším strojovým mozkům robotů.

Role robotů v záchranářství se přesto nedá ani přeceňovat - současnému strojovému učení chybí k dokonalosti leccos a testování při reálných neštěstích nepřichází kvůli příliš velkému riziku v úvahu. Chyby strojů zkoušených při modelových situacích často nejsou ani vinou umělé inteligence samotné. Špatné rozhodování může být i vinou nedostatečného počtu senzorů a/nebo příjmu dat z nich (zvláště v nepřehledném prostoru), jak naznačila první smrtící kolize chodce a samořízeného automobilu.

Že v případě robotů bude rozhodně třeba dvakrát měřit a jednou řezat, naznačuje i dva roky stará studie Georgia Institute of Technology. 

Při tom sociologové testovali, jak moc lidé záchranářským robotům věří. Skupina účastníků výzkumu byla tehdy vystavena simulovanému požáru (sami se domnívali, že jde o skutečnou situaci a že se přišli účastnit jiné studie), při němž je měl do bezpečí zavést údajný záchranářský robot. Toho však dálkově ve skutečnosti ovládali vědci sami a vedli jím účastníky testu do simulované záhuby.

Většina participantů přitom následovala stroj i v okamžiku, kdy kvůli jeho ignorování vyznačených bezpečnostních tras nebo lícování venkovní zdi mělo lidem být jasné, že je "porouchaný" a že by měli svůj osud vzít do vlastních rukou. Důvěra ve stroj však byla silnější než individuální iniciativa přežít - a proto bude nasazování podobných mašinek v praxi muset být o to víc prověřené. 

Informace o RSTAR zveřenila Ben Gurionova univerzita v Negevu.