Dosud nejstarší otisky chodidel našeho druhu – Homo sapiens – odhalili vědci moderní datovací metodou. Byly nalezeny východně od nejjižnějšího cípu afrického kontinentu a pocházejí z doby před 153 000 lety.

V této oblasti odkryli archeologové naleziště se stopami, které zanechali naši pradávní předkové. Výsledky, které zjistili při určování jejich stáří, popisují v odborném magazínu Ichnos.

Stopy se nacházely v národním parku Garden Route. V oblasti plné pobřežních jeskyní a skalních úkrytů kromě nich archeologové odkryli další rané doklady přítomnosti moderních lidí – osobní ozdoby, kamenné nástroje, anebo abstraktní symboly na skalách.

Sedm identifikovaných stop zachovaných ve vysokých skalách datovali do doby před 153 000 lety, plus minus 10 000 let.

Stáří prozradila zrnka křemene

Nejen v Africe, ale i v Asii nebo Evropě se dochovaly starší stopy jiných druhů homininů, například australopitéků. Stopy v Garden Route jsou však nejstarší, které po sobě zanechal druh Homo sapiens, který se v Africe vyvinul zhruba před 300 000 lety.

Jejich stáří badatelé určovali pomocí opticky stimulované luminiscence. Tato metoda vychází z odhadu doby, která uplynula od okamžiku, kdy byla zrnka křemene nebo živce ve zkamenělých stopách či v jejich blízkosti naposledy vystavena slunečnímu záření.

Jako každá luminiscenční metoda využívá opticky stimulovaná luminiscence radioaktivních prvků v materiálu. Radioaktivní záření uvolňuje elektrony ze struktury minerálu, které se pak hromadí v místech poruch jeho krystalické mřížky. Ozářením viditelným světlem se elektrony vracejí zpět do elektronových obalů.

3D fotogrammetrický snímek stopy z místa poblíž lokality nejstarších otisků. Obraz otisku lidské nohy je digitálně kolorovaný. Pata je červená, protože má hluboký otisk. | zdroj: Profimedia

Přitom se uvolňuje energie ve viditelné oblasti spektra a materiál světélkuje. Čím déle je zkoumaný materiál vystaven radioaktivnímu záření, tím víc elektronů se stačí uvolnit a tím mohutnější je pak luminiscence. Jednoduše řečeno, čím je materiál starší (čím delší čas uplynul od posledního ozáření), tím více se mezitím stačil „nabít“.

Z toho vyplývá že metoda se dá použít pouze tehdy, pokud byly povrchy, po kterých lidé chodili, rychle pohřbeny pod nánosy půdy. Tato podmínka byla v Garden Route splněna.

Máme jen indicie, ne důkazy

„Stopy nám mohou poskytnout nejen cenné údaje o pohybu našich prapředků, ale také informace o činnostech, kterým se věnovali,“ píší archeologové ve studii.

Badatelé upozorňují, že přiřazení stop k určitému druhu, v tomto případě k Homo sapiens, je založeno spíš na archeologických artefaktech a kosterních pozůstatcích než na tvaru samotných stop. Proto připouštějí, že závěry jejich studie budou zpochybňovány.

„Většina nálezů, které náš tým zkoumal, pochází z doby před 70 000 až 130 000 lety. Objev artefaktů a stop starých 153 000 let nás příjemně překvapil a podnítil k dalšímu pátrání v nalezištích,“ cituje žurnál Live Science Charlese Helma, vědeckého pracovníka centra pro paleovědy na metropolitní Univerzitě Nelsona Mandely ve městě Port Elizabeth, který studii vedl.

Čas na studium pobřežních lokalit, do kterých během desítek tisíc let zakusoval oceán, se však krátí, upozorňují vědci.

„Domníváme se, že na jižním pobřeží čekají na své objevení další naleziště. Jsou ale náchylné k erozi, takže často musíme pracovat rychle, abychom je zaznamenali a analyzovali dříve, než je zničí vítr a oceán,“ upozorňuje Helm.