Zatímco robotická vozítka Curiosity a Perseverance pročesávají povrch rudé planety a hledají stopy někdejšího mikroskopického života, nové poznatky naznačují, že budeme muset pátrat hlouběji, mnohem hlouběji, abychom je našli.

Jakékoliv aminokyseliny – základní stavební kameny bílkovin z doby, kdy Mars mohl být obyvatelný – budou patrně pohřbeny nejméně dva metry pod povrchem planety.

Důvodem je slabé magnetické pole Marsu. Povrch planety je tak vystaven vyšší dávce kosmického záření než Země.

Energetické záření ze slunečních erupcí a energetických jevů, jako jsou supernovy, proniká horninou, ionizuje a ničí organické molekuly (i organické kyseliny – aminokyseliny), na které narazí. A k dílu zkázy přispívá chatrná atmosféra či složení marsovské půdy.

Místo ‚zahrádkářů‘ nastoupí ‚havíři‘

Vědecký tým, který vedl astrofyzik Alexander Pavlov z Goddardova střediska vesmírných letů americké vesmírné agentury NASA, to zjistil v experimentu, který popisuje ve studii publikované v žurnálu Astrobiology. Vědci při něm vložili aminokyseliny do analogu marsovské horniny (pozemské horniny o podobném složení, jaké má marsovská hornina) a v analogu marsovské atmosféry je vystavili různým dávkám ionizujícího záření.

Ukázalo se při tom, že nejen záření, ale i samotné složení půdy (většina povrchu Marsu se skládá z oxidu křemičitého a solí) i řídká atmosféra urychlují rozpad aminokyselin.

„Naše výsledky naznačují, že aminokyseliny jsou ničeny kosmickým zářením v povrchových horninách a regolitu Marsu mnohem rychleji, než se dříve myslelo,“ cituje magazín Science Alert Alexandera Pavlova.

Astrofyzik Pavlov upozorňuje, že marsovské rovery NASA vrtají do hloubky čtyř až sedmi centimetrů. V těchto hloubkách by byly aminokyseliny zničeny za 20 milionů let. Starší studie přitom předpokládaly, že budou mít životnost až několikanásobně delší.

Z toho vyplývá, že pokud chceme najít na Marsu život, je zbytečné rýpat do země jako zahrádkáři odstraňující plevel a hledat ho těsně pod povrchem.

Hledání života se protáhne

Ačkoliv z Marsu se ještě žádná sonda nevrátila, některé kusy z planety na Zemi máme. Dopadly k nám ve formě meteoritů, které z Marsu kdysi dávno vystřelily jiné meteority. Vědci z Goddardu přitom uvnitř jednoho již odhalili řetězce aminokyselin.

„V antarktickém marsovském meteoritu RBT 04262 jsme identifikovali několik aminokyselin, o nichž se domníváme, že pocházejí z Marsu,“ řekl Science Alert astrobiolog Danny Glavin z z Goddardova střediska vesmírných letů. „Vzhledem k tomu, že meteority z Marsu jsou vlivem dopadu jiné planetky obvykle vyvrhovány z hloubky jednoho metru a větší, je možné, že aminokyseliny v meteoritu byly chráněny před kosmickým zářením původně hlubším umístěním.“

Není jasné, zda aminokyseliny ve zmíněném meteoritu vznikly bez působení života či díky němu. Je ale zjevné, že další marsovské sondy či astronauti by se na Marsu měli zaměřit na průzkum větších hloubek.

Vrtat metry hluboko je ale zejména pro sondy složité. Dá se tedy předpokládat, že na potvrzení či vyvrácení existence života na Marsu si budeme muset počkat o něco déle.