Při vývoji sluneční soustavy měla naše civilizace velké štěstí. Vyplývá to z experimentu, který provedli astrofyzici z Kalifornské univerzity v Riverside. Ukázal, že kamenná (terestrická) planeta, pohybující se mezi Marsem a Jupiterem, by Zemi ze soustavy vytlačila a na naší planetě znemožnila život.

Naštěstí se mezi Marsem a Jupiterem nachází jen vesmírné vrakoviště – neuspořádaný pás asteroidů.

Když šťouchnete do Jupitera…

Tým astrofyzika Stephena Kanea se pokoušel vysvětlit dvě velké záhady planetární vědy.

První je nápadný rozdíl ve velikosti vnitřních kamenných planet a vnějších plynných světů. Dříve se astronomové domnívali, že stejné rozložení menších planet blíže hvězdě a větších dál od ní bude panovat ve všech hvězdných systémech. Mapování exoplanet to ale nepotvrzuje.

„V jiných hvězdných soustavách vidíme mnoho planet o velké hmotnosti nacházející se v pomyslné hmotnostní mezeře mezi Zemí a Neptunem. Říkáme jim superZemě,“ vysvětluje Kane v magazínu Science Daily.

Druhá záhada je neexistující planeta na oběžné dráze mezi Marsem a Jupiterem. V těchto místech obíhají pouze asteroidy.

Kane ve svém výzkumu dospěl k pozoruhodnému poznatku – místo bez planety na mapě sluneční soustavy je důvodem existence Země vhodné pro život.

Kaneův tým provedl dynamické počítačové simulace planety různé hmotnosti mezi Marsem a Jupiterem. Pozoroval její vliv na dráhy ostatních planet. Ve studii publikované v časopise Planetary Science Journal popisuje katastrofální důsledky pro jiné planety včetně Země.

„Tato fiktivní planeta dávala Jupiteru šťouchnutí, které vyvedlo z rovnováhy vše ostatní,“ říká o svém pozorování Kane a upozorňuje: „Přestože si mnoho astronomů tuto pátou kamennou planetu v soustavě přálo, je moc dobře, že ji nemáme.“

„Pokud by se v naší soustavě nacházela superZemě, její gravitace by jemnou rovnováhu meziplanetárních vazeb zničila,“ upozorňuje Kane.

V závislosti na hmotnosti a poloze superZemě by její přítomnost mohla vyvrhnout Merkur, Venuši a možná i Zemi ze soustavy. Mohla by také pozměnit dráhy Uranu a Neptunu. Také tyto planety by mohly být vymrštěny do mezihvězdného prostoru.

Samotnou Zemi by tento osud nutně potkat nemusel. SuperZemě by však pozměnila dráhu naší planety, takže by sotva byla obyvatelná.

Ne všechny simulace dopadly tak děsivě. Když Kane zmenšil hmotnost fiktivní planety a umístil ji přímo mezi Mars a Jupiter, zůstávala stabilní. Avšak stačily malé pohyby jakýmkoli směrem a „věci se začaly ubírat špatným směrem“.

Jako hodinový strojek

Podle jedné z teorií pás asteroidů vznikl z hmoty ovlivněné gravitačním polem blízkých planet, zejména obrovitým Jupiterem, jehož hmotnost je 318krát větší než hmotnost Země,

Jupiterova silná gravitace narušila hromadění hmoty. V oblasti vzniklo několik desítek asteroidů, které se vzájemnými srážkami tříštily do menších a menších objektů.

Jiná teorie předpokládá, že ani dráha Jupiteru nebyla stále ve stejném místě, kde planeta obíhá nyní. Jupiter se přiblížil ke Slunci, potom si ho však gravitace Saturnu přitáhla do jeho současné polohy. A právě při této vesmírné pouti gravitace Jupiteru narušila seskupení materiálu, který by jinak mohl vést ke zrodu superZemě.

Z obou teorií vyplývá, že Jupiter zachránil Zemi před vznikem destruktivní páté kamenné planety. Druhá navíc připouští, že nebýt Saturnu, mohl nám být také Jupiter osudný.

„Naše soustava je vyladěnější, než jsme se dříve domnívali. Funguje jako hodinový strojek. Když byste do něj ale přidali další kolečko, pokazí se,“ vysvětluje Kane.