Lidský organismus se nevyvinul k tomu, aby zvládl život ve vesmíru. Je to patrné i v naší krvi.

Od doby, kdy náš druh poprvé začal trávit delší dobu mimo Zemi, badatelé zaznamenali u astronautů úbytek červených krvinek. Nazývá se to „vesmírná chudokrevnost“, anebo „vesmírná anémie“.

Dosud se předpokládalo, že to je pouze krátkodobý jev. Jenže experti v nové studii, publikované v žurnálu Nature Medicine, zjistili, že vesmírná anémie může být destruktivnější a trvalejší.

Co prozradily kanystry 

Lidé se mimo Zemi dosud příliš neohřáli. Rekord v dlouhodobém, nepřerušeném pobytu ve vesmíru od roku 1995 drží s 438 dny ruský kosmonaut Valerij Poljakov.

Stále je toho tedy hodně, co je nutné zjistit, pokud chceme do vesmíru nejenom létat na několikaměsíční či roční mise, ale chceme-li tam žít.

Nová studie zkoumala krev 14 astronautů z vesmírné stanice ISS. Astronauti ve studii podstoupili jak krevní odběry, kdy výzkumníky zajímaly zejména hodnoty železa, tak i dechové testy, při kterých se měřily hodnoty oxidu uhelnatého. Posádka stanice pravidelně dýchala do kanystrů a všechny přivezla zpět na Zemi. 

Na každou vydechnutou molekulu oxidu uhelnatého připadá jedna molekula pigmentu červených krvinek, plyn je proto užitečný nástroj k určení hodnot červených krvinek.

Chudokrevní astronauti

Náš organismus červené krvinky produkuje a po určité době zase ničí. Této destrukci se říká  hemolýza.  Z dat, které výzkumníci analyzovali, vyplynulo, že lidský organismus během šestiměsíčního pobytu v kosmu zničí o 54 procent víc červených krvinek než na Zemi, což může vyvolat zdravotní problémy.

Červené krvinky na kolorovaném skenu z elektronového mikroskopu. | zdroj: Profimedia

Dnes těmto problémům astronauté předcházejí jednoduše návratem na Zemi. Jakýkoli mechanismus odpovědný za pokles krvinek by tím měl podle dřívějších předpokladů zmizet. A do jisté míry to také platí – tři až čtyři měsíce po návratu na rodnou planetu se hladina červených krvinek studovaných astronautů skutečně přiblíží k normálu. Úbytek krvinek ale zcela nezmizí.

I rok po návratu z vesmíru organismus astronautů likviduje o 30 procent víc krvinek než před odletem. Cokoli, co za vesmírnou chudokrevnost může, tedy v oslabené míře přetrvává v těle nejméně rok, nejspíš ale déle.

Dobrou zprávou nicméně je, že ačkoliv tělo astronautů likviduje víc krvinek, víc krvinek produkuje. Tím úbytek aspoň částečně kompenzuje.

Jak by ale lidské tělo reagovalo na pět nebo deset let trvající pobyt v kosmu, nevíme, stejně jako nevíme, zda by problémy s anémií mohl vyřešit speciální jídelníček s potravinami podporujícími tvorbu krve, anebo třeba železo v tabletkách kombinované s vitaminem C. Zdá se, že čím déle budou astronauti ve vesmíru, tím delší bude také jejich chudokrevnost na Zemi, anebo jiné planetě.

Dopady anémie – únavu, slabost, a pocity na omdlení – každopádně nelze podceňovat.

Ohrozí krvinky dobývání vesmíru?

Studie upozorňuje, že zatím přesně nechápeme co za úbytkem krvinek vězí. Přispívá k němu však stav beztíže nebo mikrogravitace. Při něm tělo přichází zhruba o desetinu tekutiny proudící cévami, která se hromadí v tkáních, v hlavě, v hrudníku. Proto astronauté vypadají na záběrech z kosmu často otekle.

Ze studie je zjevné, že plány na osídlení cizích planet musí být ještě prozkoumány. Bude nutné pochopit, jak lidské tělo reaguje na prostředí mimo rodnou hroudu.

„Když je vaše tělo ve stavu beztíže, menší počet červených krvinek není problém. Ale při přistání na jiných planetách nebo měsících může anémie ovlivňující vaši energii, vytrvalost a sílu ohrozit cíle mise. Účinky anémie pocítíte, až když přistanete a musíte se co nejrychleji vypořádat s gravitací,“ upozorňuje vedoucí studie, epidemiolog Guy Trudel z Ottawské univerzity v magazínu Science Alert.