Místní druhy a často i vyšší taxony z větší části neodpovídají ani blízké Africe, ani o něco vzdálenější Asii, ale jsou endemické – vyskytují se jen na Madagaskaru. Nejznámější z nich jsou nepochybně poloopice lemuři. Mezi obskurními živočichy obývajícími tento ostrov ale můžeme nalézt mimo jiné i "rybí gekony".

Jako "rybí gekoni" nebo "gekoni s rybími šupinami" se často označují zástupci rodu Geckolepis. Možná jste gekony, hbité ještěry charakteristické svými přilnavými ploškami na nohou, někdy viděli nebo dokonce chovali. Skupina se ostatně vyskytuje v teplých oblastech celého světa. Gekoni rodu Geckolepis nicméně přivedli do rozpaků už nejednoho zkušeného výzkumníka – svým vzhledem, nepolapitelností i těžkou klasifikací.

Nejen že mají maskovací zbarvení a žijí poměrně skrytě, ale jejich tělo je navíc pokryto velkými, jakoby rybími šupinami, které se při sebemenším dotyku odlomí. Podobným způsobem mohou odhodit klidně i většinu tělního pokryvu, a proto se soudí, že jde o obranu proti predátorům.

Zatímco taková ještěrka, aby se zbavila dravce, odhodí ocas, gekon rodu Geckolepis se zbaví všech svých šupin. Odchyt těchto gekonů v neporušeném stavu je proto nesmírně obtížný. Zcela bez následků je nelze polapit ani do měkkých smotků bavlny nebo podobného materiálu.

Když se po všech peripetiích podaří gekona chytit, nastávají trable s jeho určením. Protože není u tohoto rodu rozložení šupin konstantní a kontrolovat všechny zástupce na to, s kým se budou pářit, zkrátka nelze, není dodnes úplně jasné, kolik druhů rod obývající Madagaskar a Komorské ostrovy zahrnuje. Otázku zcela nevyřešila ani analýza DNA. Úplně z druhého konce se proto na problém vrhla skupina německých a amerických vědců.

Gekon z rodu Geckolepis se pozná právě podle charakteristických šupin | zdroj: Frank Vassen/Flickr.com

Výzkumníci podrobně analyzovali celkový vzhled a tělesné rozměry nalovených zástupců, jejich kostru, genom a rozložení šupin. Spojenými silami hned několika metod se jim podařilo určit úplně nový druh gekonů rodu Geckolepis, konkrétně Geckolepis megalepis. Zástupci nového druhu pocházejí z rezervace Ankarana v severní části ostrova. Jak napovídá druhové jméno, tedy "velká šupina", vyznačují se hlavně malým počtem velkých, zvláště rozpadavých šupin. Od jiných druhů se ale odlišují i detaily ve stavbě své kostry a z genetického hlediska.

Shazování šupin u rodu Geckolepis, zvláště u druhu Geckolepis megalepis, který jej, zdá se, dovedl k úplné dokonalosti, je zvláštním přizpůsobením určeným k ochraně před dravci. Nijak se nepodobá normálnímu svlékání kůže u ještěrů. Je daleko hlubší, ale také rychlejší a nedoprovází ho žádné krvácení. Své šupiny dokáží gekoni zregenerovat během pár týdnů.

Ke zvětšování šupin v evoluci skupin, které se predátorům brání jejich odhazováním, zřejmě vede jednoduchý mechanismus. Plocha, kterou jsou velké šupiny na jedné straně připevněné k tělu, je totiž v poměru k ploše šupiny menší než u malých šupin. Na velkou šupinu navíc predátor působí větší silou a snadněji mu tak může zůstat ve spárech.

Aby toho nebylo málo, gekoni rodu Geckolepis dokáží v nouzi odhodit i svůj ocas, podobně jako řada dalších ještěrů. I v tomto ohledu jej ale dokáží regenerovat velmi rychle a takřka dokonale – na první pohled je dorostlý ocas k nerozeznání od původního.

Přes všechnu pozornost jsou nicméně gekoni rodu Geckolepis zoufale neprozkoumaní. Nelze tak vyloučit, že pro nás skrývají i další překvapení.