Třeba žralůček okatý (Hemiscyllium ocellatum), kterému se také někdy říká žralok korálový, má štíhlé, krémově žluté tělo poseté tmavě hnědými tečkami. Má krátké břišní a prsní ploutve, které používá k "chůzi" po dně. Zuby má malé a široké a pro člověka není vůbec nebezpečný.

Žralok límcový má naopak ostré zuby a dlouhé tělo, takže připomíná úhoře. K "rodině" žraloků patří i wobegong indonéský (Orectolobus dasypogon), který má protáhlé zploštělé tělo s tlamou umístěnou před očima. Zajímavá je barva jeho těla, která připomíná starý vzorkovaný koberec.

To je jenom špetka z bohatého výčtu žraločích tvarů a vzorů. Archeologické nálezy ukazují, že na světě žilo přes tři tisíce druhů žraloků a někteří z předků moderního žraloka byli ještě podivuhodnější než jejich pravnuci brázdící moře po celém světě.

Historie žraloka se začala psát v období siluru tj. asi před 450 miliony let, kdy začaly vznikat korálové útesy a zemské klima bylo teplé a stabilní. Moře obývali měkkýši a trilobiti. Ve stejné době se také objevili žraloci, jak ukázaly ostatky žraloka nalezené na Sibiři.

Žraloci se pravděpodobně vyvinuli ze skupiny trnoploutvých, z níž některé ryby měly podobné čelisti jako žraloci.

V období devonu, v době, kdy se na zemi objevovaly první rostliny, procházela planeta zásadní proměnou. Tehdy se v mořích proháněl žralok Leonodus, o němž dnes víme pouze to, že měl malé zuby (asi 4 milimetry) a podobaly se chrupu žraloka Xenacanthus, který se na naší planetě objevil o miliony let později, v období pozdního devonu. Vědci se domnívají, že oba žili ve sladké vodě.

"Všechno, co víme o životě tehdejších žraloků, víme díky nálezům jejich zubů," říká Lisa Whitenacková z Pensylvánské univerzity. Právě ze zubů mohou vědci "vyčíst", v jakém prostředí se žraloci pohybovali, jaké bylo složení jejich potravy a zda nejsou příbuzní s jinými druhy žraloků.

Největšími proměnami prošli žraloci v jurském období (tj. asi před 213 milióny lety), kdy vzniklo 12 nových druhů. Tehdy se také začali objevovat žraloci, kteří díky pohyblivé čelisti mohli spořádat větší živočichy, než byli oni sami.

Jak se měnilo prostředí, měnila se i tělesná schránka žraloků, jejichž houževnatost jim umožnila přežít období, kdy vyhynuli dinosauři. Kromě nich zemřela ještě celá řada dalších zvířat, žralok ale žil dal a překonal i několik dalších katastrof. 

Žraloci v průběhu evoluce prosperovali víc než dobře, byť některé druhy mizely. Před 16 miliony lety se například objevil Megalodon, který dorůstal až do délky 16,8 metru a vážil 25 tun. Měl 15centimetrové zuby ideální pro trhání velkých kusů masa. Megalodon ale vyhynul a odborníci dodnes přesně nevědí, proč se tak stalo. 

V průběhu let prošli žraloci mnoha proměnami a vpluly do moderních dob jako důkaz zdatnosti evoluce. Jednou z nejpodivuhodnějších věcí ale je, že stále ještě pořádně nevíme, kolik jejich druhů vlastně existuje. 

Žralok velkoústý byl objeven teprve v druhé polovině 70. let. O kolika druzích ještě nevíme?

S určitostí ale víme, že některým známým druhům hrozí vyhynutí. Tentokrát však nikoli z evolučních důvodů, ale přičiněním člověka. 

Kromě klimatických změn navíc žralok, respektive jeho ploutve, platí v řadě zemí za vyhlášenou pochoutku. Několik druhů žraloků skončilo na seznamu ohrožených druhů. Mezinárodní společnost pro ochranu přírody (IUCN) odhaduje, že vyhnout by již brzy mohla až čtvrtina žraloků a rejnoků.

Smůla žraloků je navíc v tom, že jim lidé příliš nefandí. A to mimo jiné i kvůli zmíněnému thrilleru, který vykreslil děsivý a nepravdivý obraz žraloků. Nechat vyhynout predátory, které by nám mohly napovědět mnohé o evoluci, by ale byla škoda. Nemyslíte?