Z DNA můžeme s určitou mírou přesnosti číst podobu člověka. Z tohoto faktu vycházela policie ve městě Edmontonu v kanadské provincii Alberta a nechala si u společnosti Parabon NanoLabs vytvořit z genetické informace portrét muže podezřelého ze znásilnění.

‚Co s tím chcete dělat?‘

Měla pro to důvod: Oběť jim mohla poskytnout jen chatrný popis pachatele. Podle magazínu Vice ho vylíčila jako 170 centimetrů vysokého muže, s černou kšiltovkou, kalhotami a svetrem nebo mikinou s kapucí a jako člověka s přízvukem.

Metodou fenotypizace DNA, která předpovídá fyzický vzhled a původ z genetické informace, získali kriminalisté následující identikit. Vyplývá z něj že pachatelem byl černoch ve věku 25 let s indexem tělesné hmotnosti BMI 22, původem z východní Afriky.  

Podobizna pachatele znásilnění sestavená z DNA. | zdroj: Edmonton Police Service

Policie identikit vyvěsila na svém webu a na svém twitterovém účtu. Experti na ochranu soukromí, trestní právo a někteří politici ji však vzápětí zahrnuli kritikou.

Callie Schroederová, poradkyně pro ochranu soukromí v Electronic Privacy Information Center, zpochybnila užitečnost takového postupu: „Co s tím chcete dělat? Vyslýchat každého takového černocha, kterého uvidíte?"

Kriminalisté se hájili tím, že zveřejnění identikitu z DNA pokládali za poslední šanci na odhalení pachatele znásilnění z roku 2019. Upozorňovali, že podoba je sestavena z DNA a že je pouze přibližná. Nakonec se však za její publikaci omluvili.

Podle Parabonu vznikl identikit z velkého souboru dat. Parabon předložil řadu případových studií srovnávajících profil z DNA se skutečnou fotografií podezřelého.

Kreslíme genetické obrázky

Policie v Edmontonu s fenotypizací DNA narazila. To však neznamená, že tato metoda bude zavržena. Česká expertka na forenzní kriminalistiku ji pokládá za perspektivní.

„Zatímco barvy vlasů a očí jsou určeny relativně omezeným počtem genů, tvar obličeje a jeho komponent je stanoven velkým počtem genů malého účinku. Vztah mezi tvarem obličeje a vlastnostmi DNA nepochybně existuje a je opakovaně prokazován na základě studia dvojčat a rodinných příslušníků, klinických studií a kazuistik patologických stavů a experimentů na modelových organismech,“ sdělila Neddu Petra Urbanová, ředitelka Ústavu antropologie Masarykovy univerzity v Brně, která se forenzní kriminalistice věnuje.

Podle Urbanové jsou základní znaky obličeje (jeho tvar, profil nosu, rtů...) genetikou definovány ze 40 až 60 procent. Zbytek ovlivňuje vnější prostředí. Identikit sestavený z genomu tedy není nástroj dokonalý. Přesto v něm Urbanová smysl vidí.

„Lze předpokládat, že počet aplikací s praktickým zaměřením predikce obličeje na základě DNA bude v budoucnu přibývat,“ říká Urbanová. „Pro forenzní účely vidím v analýze DNA obličeje stejný potenciál jako v nástrojích pro sestavení portrétu na základě výpovědi svědka. Výpověď svědka také není plně objektivní a může být zaujatá. Je však chápána jako prostředek pro zjištění dalších souvislostí.“

Podobně i DNA identikit je podle ní nutné vnímat jako nástroj pro vyšetřování, ne pro definitivní identifikaci pachatele. To potvrzuje i testování DNA identikitů automatickými identifikačními systémy, které pro DNA identikit dosáhlo podobné chybovosti jako pro tradičně sestavené portréty – tedy zhruba 20 až 30 procent.

„Ze znalosti markerů genetické populační příslušnosti tak můžeme vyvodit obecné typové souvislosti o možné vnější podobě člověka, a tak by také měly být chápány – tedy jako typové znaky, které jsou v populaci běžné a které říkají velmi málo o skutečných vlastnostech jednoho konkrétního člověka,“ vysvětluje Urbanová.

Shrnuto:

Fenotypizace DNA, jakkoli není neprůstřelná, má pro kriminalisty nepopiratelnou výhodu – umožňuje vykreslit přibližnou podobu pachatele v případech, kdy se na místě činu nenalézal žádný očitý svědek. S její pomocí se v některých případech dají také snáz identifikovat oběti trestných činů. Proto se bude používat čím dál častěji.

Revoluci do kriminalistiky tato metoda nepřinese. Může však zahájit zajímavou evoluci.