Dosud největší část raketoplánu Challenger, který vybuchl v lednu 1986 krátce po startu z floridského mysu Canaveral, byla objevena na dně Atlantiku. Nález ve čtvrtek potvrdila americká vesmírná agentura NASA.

Na spodní část trupu vesmírného plavidla narazili potápěči pracující pro History Channel, kteří v oblasti Bermudského trojúhelníku hledali trosky lodí z druhé světové války. Zpozorovali předmět, který popsali jako „velký člověkem vyrobený objekt, částečně pokrytý pískem“.

What they uncover off the coast of Florida, outside of the Triangle, marks the first discovery of wreckage from the 1986 Space Shuttle Challenger in more than 25 years. Don’t miss the premiere of The Bermuda Triangle: Into Cursed Waters on Tuesday, November 22 at 10/9C. pic.twitter.com/LWUoFXxEnK

— HISTORY (@HISTORY) November 10, 2022

„Od první chvíle, co jsme to zaslechli, jsme se vrátili zpět do roku 1986,“ cituje web NASA Michaela Ciannilliho, který se v agentuře věnuje agendě ztracených raketoplánů Challengeru a Columbie, která se rozpadla při návratu roku 2003.

Jak NASA přišla o iluze

Havárie Challengeru Ameriku připravila o iluzi, že její raketoplány jsou nezničitelné a že díky nim se lety do vesmíru stanou rutinní záležitostí. 28. ledna 1986 skončil symbol její technické vyspělosti na dně oceánu – obdobně jako kdysi „nepotopitelný“ Titanic.

Sedm desítek sekund po startu se Challenger rozpadl a zmizel v oblacích dýmu. Z něj se postupně oddělovaly úlomky, které padaly do vod Atlantiku a zanechávaly za sebou sloupy dýmu.

Bylo to do té doby nejtragičtější dějství historie letů do vesmíru. V troskách vesmírného korábu zahynulo sedm astronautů – pět mužů a dvě ženy.

Příčinou exploze bylo narušení pryžového těsnění na jedné z pomocných raket. V jeho důsledku prohořel spoj mezi pomocnou nádrží a externí nádrží. Pomocná raketa narazila do externí nádrže, a to vyvolalo explozi.

Pozůstatky zkázy

Technici společnosti Thiokol, která konstruovala a vyrobila palivové nádrže, před startem upozorňovali, že nízká teplota na Mysu Canaveral provázená námrazou může snížit pružnost těsnění. Požádali o jeho kontrolu. Vedení NASA je však nevyslyšelo.

Ztráta Challengeru a později Columbie výrazně ovlivnila kulturu bezpečnosti NASA. Agentura vytvořila úřad pro bezpečnost misí a vypracovala nové postupy hodnocení rizik.

Za tři týdny po havárii jedna z pátracích lodí objevila trosky palivových nádrží. Počátkem března 1986 oceán vydal trosky kabiny raketoplánu. Ležely v třicetimetrové hloubce. Ve vraku byly ostatky všech sedmi členů posádky.

V roce 1996 pak vyplavil příliv na pláži Cocoa Beach na Floridě elevon – ovládací plochu letadla za odtokovou hranou křídla.

Posádka tragického letu Challengeru. Vpředu zleva Michael J. Smith, Francis R. (Dick) Scobee a Ronald E. McNair. Vzadu stojí Ellison S. Onizuka, Sharon Christa McAuliffeová, Gregory Jarvis a Judith A. Resniková. | zdroj: Profimedia

Viditelná plocha nově objeveného dílu raketoplánu měří 4,5 na 4,5 metru. Jeho větší část je ale nejspíš pokryta pískem. Na dílu jsou patrné termální destičky, což naznačuje, že pochází ze spodní části raketoplánu.

Fragment je majetkem americké vlády a zatím zůstane na dně oceánu poblíž floridského pobřeží v blízkosti mysu Canaveral, píše se na webu NASA.

NASA zváží, jak postupovat dál. Patrně ale trosky nechá ležet na dně, protože příčiny havárie jsou už vyšetřeny. Radí se o tom s rodinami astronautů. 

Objev části raketoplánu je zachycen v dokumentu „Bermudský trojúhelník: Do prokletých vod“. History Channel ho odvysílá 22. listopadu.