Šokující požár, který před čtyřmi roky poničil Notre-Dame, poskytl odborníkům mnoha profesí jedinečnou příležitost nahlédnout do historie tohoto gotického skvostu.

Gotická chlouba prošpikovaná železem

Části katedrály, které byly po staletí skryty, musely být rozebrány a složeny zpět. Tím se otevřelo okno do architektonických inovací, které z této 32 metrů vysoké stavby udělaly nejvyšší katedrálu svého věku.

Ukázalo se, že za svou výšku vděčí katedrála především železu, které koluje v žilách majestátní stavby. Archeologové objevili v různých částech budovy tisíce kovových spon, z nichž některé pocházejí z počátku šedesátých let 12. století.

Nálezy naznačují, že rozsáhlé používání železa ve zdivu není tak nové, jak se odborníci kdysi domnívali. Středověcí stavitelé pracující na Notre Dame používali tuto architektonickou techniku dávno před zahájením restaurátorských prací v 19. století.

„Notre-Dame je nepochybně první známou gotickou katedrálou, kde bylo železo masivně používáno ke spojování kamenů,“ píší archeologové ve studii publikované v žurnálu PLOS One.

Také u jiných gotických katedrál použili stavitelé kovové spony jako předchůdce železobetonu. Odborníci ale zjistili, že spony nalezené v Notre-Dame byly použity 20 let před stavbou katedrály v Soissonu a 40 let před vznikem katedrály v Bourges. Právě tyto stavby byly dosud považovány za první středověké příklady systémového použití železa jako spojovacího materiálu ve stavební konstrukci.

a) Železné spony horních stěn, b) spony uvnitř monolitických sloupů lodi, c) spony na tribuně. | zdroj: Profimedia

Spony byly v Notre-Dame nalezeny na podlaze tribun katedrály a uvnitř oblouků. Výzkumníci popisují, jak stavitelé Notre-Dame instalovali kovovou mříž v prvních fázích výstavby jako výztuž příčných žeber ve výšce téměř jedenácti metrů.

„Zatímco u jiných staveb se v té době používala dřevěná táhla natažená mezi oblouky, první stavitel Notre-Dame se odvážně rozhodl pro systém využívající odolnější materiál, který se dal snáze skrýt,“ píší autoři studie.

Výztuž se zřejmě osvědčila. Svědčí o tom další využívání této techniky i v budoucích katedrálách. Spony v obloucích přitom nejsou jediným příkladem využití kovu ve stavbě.

Detektory kovů odhalily také stovky kovových spon použitých v samotné lodi Notre Dame. Odborníci předpokládají, že jsou dílem pozdějšího architekta, který byl podle historických dokumentů najat pravděpodobně na konci 12. století.

Tento druhý architekt nejspíše převzal techniku od dřívějších stavitelů.

Řada odlišných spon v horní části bočních stěn budovy pochází z počátku 13. století. „Tato kontinuita technik od spodní úrovně tribun až po vrchol budovy, na níž se pravděpodobně podíleli nejméně tři zedničtí mistři v časovém rozmezí 50 let, je u Notre-Dame unikátní,“ upozorňují ve studii archeologové.

Výztuž nicméně nebyla vynálezem francouzských stavitelů. Podobné spony byly využívány již v antice, najdeme je také v římském Koloseu. S koncem starověku se ale jejich využívání vytratilo. Uplatnění našly až během renovací katedrály v 19. století, před příchodem moderních armatur.

Středověká recyklace

Zřejmě nejzajímavějším zjištěním studie není samotné využívání výztuže, ale kontext jejich nasazení. Chemická analýza naznačila, že spony pocházejí z více různých zdrojů a byly svařovány.

Zdá se tedy, že už ve 12. století existoval minimálně v Paříži trh s novým i recyklovaným železem. Ačkoli společnost tyto výdobytky po nejslavnějším věku katedrál pozapomněla a nezávisle znovuobjevila až v průmyslovém věku, zpětný nález ukazuje důvtip a důmyslnost, jakou vládli lidé již na vrcholu středověku.