Pozemské teleskopy nahlédly do srdce jednoho z nejjasnějších světel ve vesmíru
20. 2. 2023 – 17:58 | Vesmír | Pavel Jégl | Diskuze:
Astronomové využili soustavu teleskopů k tomu, aby vytvořili snímky vzdáleného a gigantického monstra.
Je to jedno z nejjasnějších světel ve vesmíru. Putovalo k Zemi 7,5 miliardy let a pochází z kvasaru NRAO 530. Astronomové nahlédli až do jeho srdce.
Snímky kvasaru NRAO 530 z projektu EHT pořízené různými technologiemi.
| zdroj:
Kredit-Jorstad et al/ApJL/2023
Kvasar NRAO 530, který na snímcích vidíte, vyzařuje extrémně silnou radiaci. Spadá do kategorie blazarů. To jsou kvasary orientované tak, že jejich rádiové výtrysky (jety) míří přímo nebo téměř přímo na Zemi. Pro nás ale nebezpečí nepředstavují.
Kvasary (kvazi-hvězdné rádiové zdroje), jasná jádra některých galaxií, kterým energii dodává superhmotná černá díra, jsou jedny z nejúchvatnějších objektů ve vesmíru. Černá díra vtahuje plyn a při tom uvolňuje gigantické množství energie, která umožňuje tyto objekty pozorovat i z velké vzdálenosti.
Kvasar se podařilo zobrazit díky kombinaci dat z teleskopů tvořících Event Horizon Telescope (Teleskop horizontu událostí, EHT), což je projekt, který vytváří pole radioteleskopů z astronomických observatoří umístěných na různých kontinentech.
„Světlo, které vidíme, putovalo směrem k Zemi 7,5 miliardy let rozpínajícím se vesmírem, ale díky ohromnému výkonu EHT vidíme detaily struktury zdroje v měřítku tak malém, jakým je jeden světelný rok,“ vysvětluje Maciek Wielgus z německého Institutu Maxe Plancka pro radioastronomii v magazínu Science Alert.
Wielgus byl členem týmu, který vypracoval studii o kvasaru publikovanou v žurnálu The Astrophysical Journal.
Obři, kterým nerozumíme
Černá díra sama o sobě světlo nevyzařuje. Září však materiál, který do černé díry padá i ten, který je k ní přitahován, ale nepřekročí horizont událostí, tedy bod, odkud není návratu. Takový materiál se pohybuje se podél magnetických siločar
zdroj:
Profimedia
Když dosáhne pólů, je vymrštěn do vesmíru v podobě mohutných zářících proudů plazmatu, kterým se říká výtrysky (jety). Vědci zatím zcela nerozumí tomu, jak jety vznikají, jak jsou poháněny a jakou roli v tom hrají magnetická pole.
Zmíněný NRAO 530 je dosud nejvzdálenějším objektem, který astrovědci pomocí dat z EHT studovali. Před tím díky nim dokázali zobrazit černou díru Sagittarius A* ve středu naší galaxie, Mléčné dráhy, a také černou díru v galaxii Messier 87.
U NRAO 530 nám výsledná data ukazují srdce kvasaru v neuvěřitelných detailech. Rozlišení snímků bylo dostatečně vysoké, aby byly viditelné dvě složky jádra. Skupina astrofyziků byla také schopna vypočítat polarizaci světla vyzařovaného z různých částí struktur viditelných na vytvořených snímcích a zmapovat magnetická pole v jetech.
Zobrazení kvasaru NRAO 530 je příslibem pro budoucí studium vzdálených objektů, včetně fascinujících struktur s mohutnými výtrysky radiových vln. Astrofyzikům mohou pomoci pochopit jejich fyziku i to, jak své silné záření vlastně vytvářejí.