Advent, který začal v neděli, letos poznamená covidový režim sociálního odstupu a protiepidemických regulací. Pro planety však taková omezení neplatí. A tak tři dny před Štědrým večerem můžeme očekávat mimořádnou událost: velkou konjunkci dvou planetárních gigantů – Jupiteru a Saturnu.

Obě planety se z pohledu zemského pozorovatele k sobě na noční obloze přiblíží natolik, že budou vypadat jako jediný (protáhlý) bod jasného světla. V pět hodin odpoledne je bude dělit pouhých šest úhlových minut, což je vzdálenost, která se rovná pětině průměru měsíčního úplňku.

Tak velkou konjunkci obou planet (a jejich měsíců) mohli pozemšťané vidět naposledy 16. července 1623. A obdobnou podívanou zažije až příští generace, a to 15. března 2080.

Proto se dá nastávající blízké setkání Jupiteru a Saturnu, u kterého budou také měsíce obou planet (viz obrázek - pro lepší zobrazení si ho rozlikněte), označit za výjimečný úkaz, dokonce za jeden z úkazů století.

zdroj: astro.cz

Výjimečný je také tím, že nastane v předvánočním čase. A k symbolům Vánoc patří betlémská hvězda.

Půjdem' spolu do Betléma…

Betlémská hvězda byl mimořádně svítivý úkaz – pojem známý z Matoušova evangelia. V něm je popsán příběh mudrců z východu, kterým 'hvězda nového židovského krále' svítila na cestu, když putovali do Betléma v Judeji, aby se poklonili Ježíškovi a předali mu dary.

Betlémská hvězda se často kreslí nad jesličkami jako kometa s ohonem. Avšak jako kometu ji zobrazil do vánoční scény poprvé italský malíř Giotto di Bondone až v roce 1304 na fresce Klanění pro padovskou kapli Scrovegni. Dílo bylo inspirováno průletem Halleyovy komety kolem Země v září 1301. Do té doby byla nad jesličkami malována pouze hvězda bez ohonu.

Bylo to realističtější pojetí, protože dnes už víme, že žádná výrazná kometa nad Betlémem v letech kolem Kristova narození neletěla. Vysvětlením může být supernova, tedy výbuch vyhasínající hvězdy. Jenže ani o ní v kronikách či ve vesmíru v té době záznam není.

Třetím a nejpravděpodobnějším vysvětlením betlémské hvězdy je konjunkce, tedy sestavení několika nebeských těles v jedné linii. A právě konjunkce dvou planet, Jupiteru a Saturnu, nastala v roce 7 před Kristem.

Jak na to

Zbývá popsat, jak blízké setkání planet pozorovat.

Petr Horálek z České astronomické společnosti na webu Astro.cz. o tom píše: "Bude to chtít vyjet někam do hor, či aspoň do míst s ideálně odkrytým jihozápadním obzorem (a samozřejmě perfektním počasím). Dvojice planet bude už v 17 hodin jen nějakých 10 stupňů nad obzorem. V 18 hodin, kdy už bude dostatečná tma, se planety snesou ke třem stupňům výšky nad obzor a o půl hodiny později, v 18:30, zapadají."

"Pokud bude čistý vzduch, nejlepší cestou je vyhlížet planetární setkání ještě za denního světla se světelným dalekohledem ustaveným na montáži, který obě tělesa zobrazí i na světlém nebi a bude je držet v zorném poli až do jejich západu," radí astronom a fotograf Horálek.