I když naše prapředky vnímáme jako lovce mamutů, člověk si na velká zvířata troufl poměrně nedávno. Před tím, než se Homo sapiens vydal na lov velkých druhů a získal potřebné lovecké dovednosti i zbraně, mohli se zástupci Homo erectus a jiných starších lidských druhů, hominidů, ve velkém rozsahu živit mršinami.

V přírodě není požírání mršiny ničím neobvyklým, fermentujícímu masu upravenému kvašením ve formě klobás či salámů ostatně holdujeme i dnes.

Již předchozí výzkumy přitom naznačily, že množství uhynulé zvěře, kterou zanechaly šavlozubé šelmy, mohlo být schopno uživit rané populace hominidů v jižní Evropě. Kvůli řadě druhů, které se požírání mršin věnují, ale nebylo dosud jasné, jak mohli pralidé obstát v konkurenci, zejména s velkými hyenami. Ty se pro mrchožroutství přímo vyvinuly.

Vědci to nyní zjišťovali v modelové studii publikované v časopise Scientific Reports. Zabývali se možnostmi hominidů v období před 1,2 až 0,8 milionu let a dospěli k závěru, že její koordinované tlupy mohly být v souboji s hyenami úspěšné.

Tlupa pralidí dokázala zahnat i šavlozubou kočku

Výzkumníci Ana Mateosová a Jesús Rodríguez z výzkumného centra lidské evoluce CENIEH ve španělském Burgosu se svými spolupracovníky k tomu dospěli sérií počítačových simulací.

V první řadě zkoušeli, zda šavlozubé kočky (Homotherium latidens a Megantereon whitei) a evropští jaguáři (Panthera gombaszoegensis) mohli zanechat dostatek mršin pro udržení populací hyen i hominidů. Pokud by v krajině byla hojnost uhynulé zvěře, patrně by lidé nemuseli s hyenami o zbytky soupeřit.

Výsledky ukázaly, že odpověď na tuto otázku se značně liší podle nastavení a vývoje populací lidí i hyen. Čím víc byl některý druh ve vyhledávání mršin úspěšnější, tím víc narůstala jeho populace. Konfrontace tedy byla nevyhnutelná.

Poté simulace odhalily, že pokud se pralidé pohybovali v dostatečně velkých skupinách, mohli zahnat smečky hyen o pěti a více jedincích. Lidská populace na konci těchto simulací převyšovala populace hyen obrovských a měla nakročeno k dalšímu evolučnímu úspěchu.

Když však hominidé v jiných počítačových simulacích sbírali uhynulou zvěř pouze v malých skupinkách, byli méně úspěšní a šance na přežití populace pralidí se v takovém případě výrazně snižovala.

Ve scénářích, v nichž nebyli s to konkurovat hyenám, mohli hominidi přežít jen v případě, že v krajině by bylo hodně predátorů, kteří za sebou zanechávali nadbytek mršin.

Zdá se tak pravděpodobné, že pralidé museli najít způsob, jak hyeny odstrašit. Jinak by stěží přežili a vyvinuli se v dokonalejší tvory, kteří začali vyrábět čím dál dokonalejší lovecké zbraně.

Naučili nás mrchožrouti jíst salámy a klobásy?

Simulace naznačily optimální velikost lidské tlupy pro ukořistění a požírání mršin: 10 až 13.

Skupiny pralidí nad 10 jedinců byly schopny zahnat šavlozubé kočky nebo jaguáry, ale skupiny nad 13 pralidí zase potřebovaly víc mršin, aby udržely svůj energetický výdej.

Autoři studie nicméně přiznávají, že jejich simulace je omezená a řeší především možnou ekologii dávného světa, než aby jasně odpovídala na optimální velikost tlup pro přežití konzumací uhynulé zvěři.

Výsledky studie však upozorňují, že středně velké skupiny hominidů mohly být schopny pravidelně získávat potravu sběrem mršin, a to i v konkurenci s obřími hyenami. A kdo ví, zda právě tomu nevděčíme za lidskou oblibu fermentujícího masa.