Vědci, kteří studovali stravu lidí z doby kamenné, dospěli ve své studii k závěru, že v té době jsme byli po dva miliony let vrcholovými predátory, kteří se živili masem. Lidé neměli ve zvyku jíst rostlinnou stravu.

Dosavadní pohled na stravu lidí z doby kamenné vycházel ze zvyků společností lovců a sběračů dvacátého století. „Takové srovnání postrádá smysl. Představa paleolitické kuchyně jako stravy s vyváženým množstvím masa, ovoce a zeleniny je lichá,“ řekl k novým poznatkům archeolog Miki Ben-Dor z univerzity v izraelském Tel Avivu.

Kyselejší než šelmy

Ben-Dor vedl obsáhlou studii, zveřejněnou v magazínu American Association of Physical Anthropologists. Z ní vyplývá, že naši předci se zaměřovali na lov velkých zvířat.

Vědci označují lidi z doby kamenné (tři miliony let před naším letopočtem až čtvrté tisíciletí př. n. l.) za ‚hypermasožravý druh‘. Opírají se přitom o čtyři stovky dřívějších studií a poznatky z archeologie, paleontologie, morfologie i fyziologie.

Ben-Dorův tým dosud nejdetailněji rekonstruoval jídelníček hominidů. Z toho dospěl k závěru, že člověk byl na vrcholu potravního řetězce po miliony let. Zeleninu, ovoce a rostlinnou stravu, kterou dnes považujeme za symbol přirozené a zdravé výživy, neznal a vzal ji na milost až poté, co vylovil většinu velkých živočichů. S nástupem zemědělství potom masa ve stravě ubylo.

Výzkumníci ve zmíněné studii například upozorňují na vysokou kyselost lidského žaludku. Člověk ho má kyselejší než většina šelem. „Lidské chování se mění rychle, ale evoluce je pomalá,“ řekl k tomu Ben-Dor. „Naše těla si vše pamatují.“

Specializace na maso měla u našich předků opodstatnění. Lidé ve srovnání s jinými primáty potřebují nejvíc energie v přepočtu na hmotnost. Obzvlášť hladové jsou naše mozky.

Maso také poskytuje zásoby tuků, které mohli pravěcí lidé v době krutých zim, kdy nemohli lovit, rychle povolat do akce. To vše podle vědců naznačuje, že naše těla se vyvinula především konzumací vysoce energetického zdroje – masa. A to nás spolu se stavbou těl staví do pozice predátora.

Důkazy se podle Ben-Dora dají najít i v DNA. „Některé části našeho genomu se uzavřely, což nám umožnilo konzumovat stravu bohatou na tuky,“ upozornil vědec. „Naproti tomu u šimpanzů takový vývoj nenastal, a to jim umožňuje trávit lépe stravu bohatou na cukry.“

Maso základem úspěchu

Nic z toho automaticky neznamená, že nadmíra masa má na náš organismus jen pozitivní vliv. Oproti jiným predátorům jsou lidé například překvapivě náchylní na cévní a srdeční nemoci.

Je však znát, že lidé měli zásadní vliv na svůj biom dávno před tím, než vznikla civilizace – a v jistém ohledu lze říct, že to, co nám dnes kvůli velkému počtu lidí na Zemi škodí, bylo kdysi základem našeho úspěchu.