V historii lékařství jsou antibiotika žhavou novinkou. K jejich celoplošnému rozšíření došlo až po druhé světové válce. Jak je možné, že na ně bakterie tak brzo, během pouhých několika desetiletí, vyzrály?

Můžeme si za to z větší části sami. Bakterie se, stejně jako všechny živé organismy, přizpůsobují svému prostředí. Čím intenzivnějším tlakem působíme na jejich zlikvidování, tím větší výhodu mají jedinci odolní k používaným chemikáliím.

Bohužel, tlaky na bakterie jsou z naší strany někdy až moc intenzivní. Antibiotika bývají předepisována i v případech, kdy by mohla pomoci jiná léčba. Ba co hůř, v některých zemích je nakládání s těmito léčivy daleko volnější než v tuzemsku a pacienti je často užívají i zcela zbytečně, například na choroby virového původu.

Přitom antibiotika zabíjejí jen a pouze bakterie. Samostatnou kapitolou je pak nasazování antibiotik v zemědělství. Chovy zvířat v některých zemích jsou jimi z čistě preventivních důvodů zcela přesycené. Není náhodou, že nejvíc rezistentních mikrobů nalezneme mezi půdními bakteriemi z těchto závodů.

Naštěstí existuje skupina antibiotik, která se používá jen vzácně a zatím zabírá i na drtivou většinu jinak rezistentních kmenů bakterií. Kupodivu většinou nejde o žádné senzační novinky, ale staré známé, kterým se lékaři nevyhýbají náhodou. Pro pacienty jsou totiž často toxické a různými způsoby škodí jejich zdraví – například jim mohou poškozovat ledviny.

Přízvisko "antibiotika poslední záchrany" tak těmto dvousečným zbraním sedí více než dobře. Bývají používána jen v kritických případech, kdy infekce přímo ohrožuje pacienta na životě.

V Číně, Dánsku, Nizozemí, Francii a Thajsku byla ovšem loni zdokumentována vlna bakteriálních kmenů rezistentních na kolistin, jedno z nejčastějších antibiotik poslední záchrany. Co je však ještě horší, bakterie si mezi sebou geny pro rezistenci začaly předávat ve formě plazmidů – váčků obsahujících příslušné úseky DNA, které si mezi sebou předávají jedinci v populaci.

Situace však ještě není úplně kritická. Moderní medicíně nahrává několik okolností. Stále existují vzácně používaná antibiotika, proti kterým bakterie ještě nenalezly protizbraň. Jen málokterý kmen bakterií, jestli vůbec nějaký, je také odolný ke všem existujícím antibiotikům.

Navíc rezistentní kmeny, které sice dokážou přežít jejich standardní dávkování, pořád ještě udolají silnější koncentrace nebo směsi různých drakonických preparátů.

Přesto by bylo více než žádoucí objevit a zavést nové třídy antibiotik. Každoročně sice bývá schváleno několik desítek nových preparátů, ty ale vesměs obsahují již známé látky. Vždyť poslední úplně nová třída antibiotik byla objevena už před více než třiceti lety!

Možná se ale začíná blýskat na lepší časy. Nedávno byl vytipován slibný kandidát na novou třídu antibiotik, na výzkum nových antibiotik začíná proudit čím dál více prostředků. Rovněž probíhá průzkum dalších metod boje proti bakteriálním chorobám, například pomocí upravených virů nebo speciálních antimikrobiálních bílkovin. Bakteriální apokalypsa se tak odkládá...prozatím.