Je to starý stereotyp o rozdílu mezi kočkami a psy. Říká se, že psi jsou milující a věrní, zatímco kočky odměřené a lhostejné. Většina chovatelů koček s tím patrně nebude souhlasit.

Kočka mi vrní na klíně, tak jí na mně přece musí záležet, namítli by někteří „kočkaři“. Jenže nezávislost koček je nepopiratelná, stejně jako jejich silnější vazba k domovu než k blízkým lidem.

Výzkum chování koček každopádně naznačuje, že tato zvířata si ke svým lidem vytvářejí citové vazby. Studie ukazují, že kočky prožívají separační úzkost, reagují více na hlasy svých chovatelů než na hlasy cizích lidí a v ohrožení u nich hledají ochranu.

Experiment japonských vědců však obraz našeho vztahu ke kočkám komplikuje. Metodou, která se dříve použila při studiu psů, vědci zjistili, že kočky – na rozdíl od psů – se nevyhýbají cizím lidem odmítajícím pomoci svým chovatelům.

Výzkumníci ze země vycházejícího slunce ve studii publikované v odborném magazínu Animal Behavior and Cognition zjistili, že kočkám je úplně jedno, zda jim pokrm nabízí váš kamarád, nebo váš nepřítel.

Zrádcovské kočky?

Veterinární psycholog Hitomi Čidžiiva z Tokia se spolupracovníky připravil experiment, během něhož se chovatelé koček marně snažili otevřít krabici a vyjmout z ní určitou věc.

Potom postupně před svými kočkami žádali lidi stojící opodál o pomoc. Někteří pomohli, jiní pohrdavě odmítli a odešli. Další jen pasivně krčili rameny a dávali najevo, že neví jak na to.

Nakonec vstřícní pomocníci chovatelů, ti, kteří jim nepomohli i ti, kteří ostentativně odmítli pomoc, nabízeli kočkám pochoutku a výzkumníci zaznamenávali, od koho si ji kočka vzala. Všech 36 koček si přitom experiment zopakovalo čtyřikrát.

Výzkumníci při tom zjistili, že kočkám bylo dočista jedno, kdo jim pokrm nabízí – nikoho neupřednostňovaly, nikoho neodmítaly. To bylo v kontrastu s tím, jak se při stejném testu předtím chovali psi. Ti se striktně vyhýbali pochoutce od lidí, kteří předtím pomoc jejich páníčkům odmítali.

„Z toho se nabízí udělat závěr, že kočky jsou jednoduše sobci, které nezajímá, jak druzí lidé nakládají s jejich páníčky. Tak to zapadá do našich stereotypních představ o kočkách. Jenže nahlížíme na ně špatně – jako kdyby to byli malí chlupatí lidé, ne tvorové s vlastním osobitým myšlením,“ řekla v reakci na experiment webu The Conversation veterinární psycholožka Ali Boylová z Cambridgeské univerzity.

Boylová vysvětlila, že ani výzkumníci ve zmíněné studii nehodnotili chování koček jako zradu. Vysvětlovali ho tím, že kočky, na rozdíl od psů, nedokážou pochopit vztahy mezi lidmi. Jsou pro ně příliš komplikované.

Pes rozumní smečce, i té lidské

Vědkyně připomíná, že psi se vyvíjeli ve smečkách, které měly přísné hierarchické uspořádání. V lecčems se podobalo společnosti lidí.

Kočky však vždy byly samotářské, a byť i ty někdy vytvářely smečky, byly značně volné. Proto dosud lidské společnosti nerozumí a nestojí za svými chovateli jako psi.

Psi se zkušenostmi ze smeček byli schopni osvojit si sociální dovednosti a pochopit vztahy ve společenství lidí.

„Měli bychom se vyvarovat předsudků, které nás vedou k falešnému výkladu chování koček. Než začneme naše kočičí kamarády odsuzovat jako lhostejné nebo sobecké, zkusme se podívat na svět jejich očima,“ nabádá psycholožka Ali Boylová.