Žijeme v době, kdy vymírá mnoho druhů. A viníka této pohromy známe: Je jím člověk.

Jsou ale tyto druhy nadobro ztraceny? Máme nové technologie, můžeme zmizelé druhy zkusit oživit. Není to však tak snadné, pouhá genetická informace k tomu nestačí, upozorňuje v magazínu Gizmodo Isaac Schultz.

Vytvoříme pouhé napodobeniny

Některé skupiny se o „deextinction“ („odvyhynutí“) snaží. Například společnost Revice & Restore se zaměřuje na návrat vymizelých druhů ptáků a savců, Colossal Biosciences se snaží oživit mamuta nebo ptáka dodo (blbouna nejapného).

Mamut. Skutečně ho vrátíme do přírody, anebo vytvoříme jen jeho napodobeninu? | zdroj: Profimedia

Čím blíže se vyhynulé druhy nacházejí současnosti, tím vyšší je šance na jejich návrat. Typickým příkladem je holub stěhovavý, svého času zřejmě nejhojnější pták na Zemi, který byl vyhuben k roku 1914.

Čím dále do historie ale půjdeme, tím složitější oživení bude.

„Během příštího desetiletí budou existovat vyrobené organismy, jak jim říkám. O tom nepochybuji, ale pokud vzniknou, což se patrně stane, bude to simulakrum – to je něco, co nemá žádný vývojový vztah ke skutečným mamutům, kteří kdysi obývali planetu,“ cituje Gizmodo Rosse MacPheea, mammaloga z Amerického přírodovědného muzea.

Dodo nebo také blboun nejapný. Důvěřivý pták, kterého lidé vylovili. | zdroj: Profimedia

Genetické inženýrství zaznamenalo pokrok. Princip oživení vyhynulého druhu však stále spočívá v přenosu jádra tělních buněk do jiné buňky příbuzného druhu, ze které bylo odstraněno jádro. Proto musí existovat příbuzný druh. A to je snazší u vyhynulých druhů, které mají žijící příbuzné druhy, téměř nemožné u dinosaurů.

Čím dál do historie evoluce půjdeme, tím horší bude nejen hledání příbuzných „inkubátorů“.

Postupem času degraduje i genom. Loni vědci zkoumali možnost vzkříšení hlodavce Rattus macleari z Vánočního ostrova, vyhubeného v roce 1908. Ačkoli se jim podařilo obnovit genom z víc než 95 procent, 5 procent stále schází. A scházet patrně bude dál.

DNA degraduje, pokud se nereplikuje do nových buněk. Vyhynulému hlodavci by tak při naklonování chyběly geny podílející se na čichu a funkci imunitního systému.

Oživený hlodavec by patrně nežil dlouho, pokud by původní geny nebyly nahrazené novými z příbuzných druhů nebo nově vytvořenými syntetickými geny.

Dá se ale potom mluvit o oživení vyhynulého druhu? Není to vytvoření druhu nového, který původního živočicha napodobuje?

Utrpení slavné Dolly

Obnovit druh nespočívá jen v oživení několika jedinců. Dnešní ekosystém je odlišný od původního světa mamutů či jiných vzdálenějších druhů. Dokázali by se mu přizpůsobit?

Pokud se společnosti Colossal podaří oživit mamuty, není také jasné, zda to bude mít nějaký přínos a zda pro nové tvory nebude existence utrpením.

MacPhee, upozorňuje, že mnohá zvířata uhynou mladá, anebo v dospělosti budou trpět abnormalitami jako klonovaná ovce Dolly, kterou utratili v šesti letech poté, co ji trápila artritida a plicní onemocnění.

V případě zbrklého oživení druhů se dá očekávat vznik defektů souvisejících s malou populací (staro)nového druhu i manipulací s jejich genomem, která bude stát za vznikem druhu.

Blamáž s kozorožcem

Jednou už byl příslušník vyhynulého vzkříšen a dopadlo to neslavně.  V roce 2009 přivedli genetici na svět jedince kozorožce pyrenejského, který vyhynul o devět let dříve.

Narodil se po vývoji uvnitř samice příbuzného kozorožce iberského. Krátce po narození však „znovuzrozený“ jedinec kozorožce pyrenejského uhynul po selhání plic způsobeného abnormalitami v plicích. Lidstvo tak vlastně jediný druh vyhubilo dvakrát.

I kdyby však naklonovaný kozorožec nezemřel, neznamenalo by to z pohledu vědy návrat druhu Pro ten by bylo třeba oživit celou populaci s její genetickou pestrostí, ne jedno zvíře.

Jednodušší by ale bylo oživení vyhynulých druhů rostlin. U nich je rozmnožování snazší a semena, na rozdíl od embryí, mohou vydržet dlouhou dobu.

„Oživení prastarých druhů rostlin z archeologických semen je oblast, která dosud nebyla příliš prozkoumána, a je to vlastně nenáročná technologie,“ říká v magazínu Gizmoo Sarah Sallonová, výzkumná pracovnice přírodní medicíny v nemocnici Hadassah v Jeruzalémě.

Její tým před dvěma desítkami let oživil 2 000 let stará semena datlovníku pravého. Semena stačilo vložit do půdy a zalít.

Chraňme žijící zvířata

Zmíněné oživení holuba stěhovavého by mohlo mít pro dnešní ekosystém přínosy, protože na rozdíl od mamut či dinosaurů, to je nedávno vyhynulý druh.

Většina vědců však zastává názor, že užitečnější intenzivnější je snaha zabránit vyhynutí současných živočichů.