Proč se opičí neštovice šíří mezi lidmi? Zmutovaly, anebo využily zranitelné generace

22. 5. 2022 – 5:17 | Člověk | Pavel Jégl | Diskuze:

Proč se opičí neštovice šíří mezi lidmi? Zmutovaly, anebo využily zranitelné generace
Vzorek kožní tkáně infikované opičími neštovicemi na snímku z mikroskopu. Částice opičích neštovic se skládají z genomu DNA (deoxyribonukleové kyseliny) obklopeného proteinovým a lipidovým obalem. | zdroj: Profimedia

Genetické studie by měly ukázat, zda opičí neštovice nezmutovaly do jiné formy. Právě to jim mohlo umožnit šířit se mezi lidmi.

Opičí neštovice postupují Evropou a Severní Amerikou jako padající kostky domina. Je jen otázkou času, kdy dorazí do Česka.

Čeká nás snad po covidu-19 další epidemická pohroma?

Virologové uklidňují zejména tím, že opičí neštovice nejsou tak nebezpečné jako (pravé) neštovice, které během dvacátého století usmrtily na 300 až 500 miliónů lidí a které byly před více než 40 lety vymýceny. Nejsou také natolik nakažlivé jako covid, zejména jeho varianta omikron.

Co víc, na vakcínu proti opičím neštovicím máme recept. Stačí ji vyrobit.

Hlodavci, opice a teď lidé

Pouhé týdny po vypuknutí této nemoci v západních státech je příliš brzy na odhady dalšího vývoje. Není jasné, jaký má infekce epidemický náboj.

„Veřejnost zatím nemusí mít žádné zvláštní obavy. Případy nákazy jsou stále vzácné a nemoc má poměrně mírný průběh,“ upozorňuje v magazínu Vox Agam Raová, specialistka na neštovice z americké Atlanty.

Prvotní projevy onemocnění zahrnují horečku, bolest hlavy, svalů, zduření mízních uzlin a pocit únavy. Následuje vyrážka ve formě puchýřů a poté stroupků. Časová prodleva mezi nákazou a prvními symptomy je 10 dní a příznaky přetrvávají dva až čtyři týdny.

Obezřetnost je však na místě. Experti upozorňují, že o opičích neštovicích víme zatím pořád málo.

Virus opičích neštovic MPXV má společnou čeleď s pravými neštovicemi a patří mezi poxviry. Biologové ho objevili v roce 1958 u makaků chovaných pro laboratorní výzkum v Kodani, kteří pocházeli z tropických pralesů střední Afriky. U lidí ho poprvé zaznamenali v roce 1970 v Libérii, Sieře Leone a v Nigérii.

Nynější případy infekce u lidí v Evropě, Severní Americe a v Austrálii nejsou první, které byly v těchto oblastech diagnostikovány. V minulosti však byly naprosto výjimečné a vyskytovaly se u jedinců, kteří se vrátili ze západní nebo střední Afriky, kde je nemoc častější. Tito lidé se tam patrně nakazili od infikovaných zvířat a virus nešířili. Proto také nákaza vždy rychle mizela.

Teď však opičí neštovice propukly u jedinců, kteří v Africe nikdy nepobývali a je zjevné, že se přenáší mezi lidmi.

Upozorňuje na to i český Státní zdravotní ústav: „V současné situaci je pozorována neobvykle vysoká frekvence přenosu infekce z člověka na člověka a pravděpodobně nastává komunitní přenos bez předchozího cestovatelské anamnézy do endemických oblastí. Je vysoká pravděpodobnost dalšího šíření viru prostřednictvím blízkého kontaktu, například během sexuálních aktivit,“ upozorňuje ústav na webu.

Na opičí neštovice by měly zabírat vakcíny proti pravým neštovicím. Vakcinace však skončila v roce 1980. Jedinci, kteří se narodili později, očkováni nejsou. Současné vakcíny proti planým neštovicím s opičími neštovicemi nepomohou, protože virus MPXV je od viru planých neštovic (VZV) odlišný.

Když dánský virolog Preben von Magnusa na opičí neštovice před 64 lety narazil, popsal je jako nemoc, která je na člověka nepřenosná. Později vyšlo najevo, že se šíří zejména mezi hlodavci, ne opicemi.

Co se od té doby změnilo? Experti připouštějí, že virus mohl zmutovat, což by měla ukázat nebo vyvrátit sekvenace viru, tedy přečtení jeho genomu.

Padesátníkům by mělo být hej, mladším ouvej

„Výskyt opičích neštovic téměř ve stejné době v Evropě, Kanadě a Austrálii – to je velmi, velmi neobvyklé. Tento souběh naznačuje, že virus zmutoval pro přenos z člověka na člověka. Je však ještě příliš brzy na to, abychom dělali závěry, že představuje problém pro naši populaci,“ cituje zpravodajský server The Record viroložku Stephanie DeWitte-Orrovou z výzkumné Univerzity Wilfrida Lauriera v kanadském Ontariu.

Profesor Craig Janes, ředitel Školy veřejného zdraví při Univerzitě ve Waterloo, doplnil, že bychom už za několik dnů mohli vědět víc o tom, zda udeřil nový a přenosnější kmen viru.

„Myslím, že to budeme vědět poměrně brzy, protože máme kapacitu rychle sekvenovat viry, abychom zjistili, zda se změnily,“ řekl The Record.

profimedia-0389508585d Vyrážka na těle člověka zasaženého opičími neštovicemi. Snímek pochází z roku 1971. | zdroj: Profimedia

Avšak existuje ještě jiná možnost. Virus se nezměnil, ale starý virus se ocitl na správném místě ve správný čas.

Za opičími neštovicemi stojí DNA virus a DNA viry nemutují tak snadno a rychle jako viry covidu, anebo chřipky. Stanice BBC cituje virologa Hugha Adlera, který léčil několik pacientů s opičími neštovicemi a je přesvědčen, že virus dostal větší prostor, aby se rozšířil, protože masové očkování proti neštovicím, které starším generacím poskytlo určitou ochranu proti příbuzným opičím neštovicím, skončilo už před čtyřmi desetiletími.

„Pravděpodobně se právě proto přenáší virus účinněji než v éře pravých neštovic,“ řekl doktor Adler.

Doktor Craig Jones nicméně upozorňuje: „Známe vakcínu, která by měla fungovat proti opičím neštovicím, a to je důležité. Máme v tomto ohledu náskok.“

Zdroje:
BBC, Wikipedia, Vox, The Record

Nejnovější články